Herec Alden Ehrenreich o Star Wars: Je nádherné být součástí toho světa

Film Solo: Star Wars Story měl světovou premiéru na nedávném festivalu v Cannes, kde Alden Ehrenreich poskytl Právu rozhovor.

Na to se samozřejmě ptají všichni, což chápu, vybrat představitele této legendární postavy určitě nebylo snadné. Takže jako všem i vám odpovídám: Ano, byl jsem velmi překvapen, taková nabídka je ohromná a překvapila by asi každého, kdo by ji dostal.

Příprava byla velmi náročná, kromě jiného jsem musel hodně trénovat. Roli jsem dostal v březnu, trénovat jsem začal v dubnu, natáčet jsme začali v lednu. A točili jsme devět měsíců. Musel jsem se naučit bojovat, padat, zkrátka všechno, co k akčním scénám Star Wars patří. Není toho vůbec málo.

Jistě, vyrostl jsem na tom, jako kluk jsem viděl všechny filmy a také jsem měl všechny ty hračky a s kamarády si na Star Wars hrál.

Je to jako převzít něco od ikony. Nemá cenu si nic namlouvat, hodně lidí je zásadně proti tomu, aby se měnilo obsazení tak klíčových postav. To ale bylo v tomto případě nezbytné, Harrison Ford nemůže hrát mladšího Sola než kdysi v prvním filmu.

Takže když nastupujete do takovéto série, víte, že součástí zábavy a nádherné zkušenosti budou i odpůrci, kteří budou proti vám už předem. To se stává u spousty filmů. Naučíte se tedy žít pod určitým tlakem, přitom odvést co nejlepší práci a pak nezbývá než doufat, že se to lidem bude líbit. Ale pod kontrolou to mít nemůžete. Takže se snažím na to nemyslet a soustředit se jen na práci. Není to jednoduché, ale zkrátka si řeknu, „zapomeň“.

Obědvali jsme spolu. Myslím, že mu zrovna nebylo úplně dobře, ale byl výborný, velmi laskavý, velkorysý a celý nový projekt velice podporoval. I teď, když je hotov, je vůči němu vlídný, dokonce řekl, že je rád, že jeho roli přebírám.

To bylo naprosto nutné, byla to další část přípravy. Harrison Ford měl Sola postaveného na tom, že za války, která je už v proudu, vezme zbraň a jde bojovat za svůj národ. Je to základní postava, nepostradatelná, a protože náš příběh tomu všemu předchází, musel jsem stvořit její historii. Je to ikonická postava, v níž je všechno.

To na tom bylo lákavé a skvělé. Jako kdybych hrál v dobovém filmu někoho třeba ze začátku ku 17. století. Vždycky se musíte o dané době co nejvíc dozvědět, naučit. A tady je velká výhoda a jedna z radostí v tom, že o té době lze nastudovat všechno.

Ten film má tak ohromnou historickou základnu, detailní a informačně bohatou, že jsem mohl studovat nejen z filmů, ale i z řady nesmírně zajímavých knih, které vycházely na téma Star Wars už od osmdesátých let…

Ty příběhy na vás doslova vyskakují, je to vesmírný svět, který má svou vlastní kulturu. Každý v té době má například loď, což je zhruba totéž jako dnes mít auto. Ale nejsou to obyčejné lodě, jsou to velmi mnohostranně využitelné jachty. Když tedy říkám, že chci vlastní loď, není to určitě stejné, jako kdybych dnes chtěl Hondu Civic…

Kdo ví… Já jsem začínal v devatenácti letech, to jsem točil první film Tetro. Byla to ohromná zkušenost, ale vůbec jsem nevěděl, co bude dál.

Pro mě je nejdůležitější, že teď pracuji s velkými režiséry a těším se na pokračování. Setkal jsem se i s Georgem Lucasem, a to byl velký zážitek. Takže se těším, že to budu točit dál.

Bylo to na jedné straně zklamání, pracoval jsem dost dlouho určitým způsobem, a teď se to najednou celé změnilo. Myslím, že to byli výborní režiséři a bavilo mě to s nimi, takže jsem měl z té změny velké obavy.

Ale pak jsme si všichni oddechli, když nastoupil Ron Howard, který měl samozřejmě ohromnou důvěru. Je to vynikající režisér, natočil skvělé filmy jako Apollo 13, Rivalové, V srdci moře, Šifra Mistra Leonarda a spoustu dalších, a ještě k tomu je úžasný chlápek a tahoun celého týmu.

Právě že jsou to vždycky generační Přestože už uteklo tolik času, pořád se to obrací k dětem „ze sousedství“. A točit prequel, tedy „film před prvním filmem“, je jako mluvit ke všem těm generacím najednou. Ale já jsem pořád nejvíc nadšen z dětských diváků. Vzal jsem na premiéru svých sedm neteří a synovců, jejich reakce třeba na Chewbaccu/ Žvejkala byla naprosto přirozená a krásná. Ten film má v sobě srdce i smrt, takže myslím, že je jak pro děti, tak pro dospělé. Stejně jako všechny předchozí.

Na té sérii je zábavné, že se může stát cokoliv. V tom je velký půvab, že nikdo neví, jak to bude pokračovat. Je prostě nádherné být součástí toho světa.

Myslím, že by člověk měl žít tak, aby toho úplného cíle nikdy nedosáhl, zůstal těsně pod ním. Když tu hranici překročí, je to trochu nebezpečné, protože snadno podlehne pocitu, že všechno ví a zná nejlépe ze všech. A to je přesně ta situace, kdy si člověk nejlíp nabije hubu.

Vždycky je nějaká hranice (ne)úspěchu a člověk by se měl pořád snažit být lepší a lepší. Všichni velikáni, s nimiž jsem se setkal roky po tom, co udělali nějaký dobrý film, říkali „víš, tuhle scénu jsem měl udělat lépe, když ona tohle říkala, mohl jsem líp sklonit hlavu…“

Ano. Snažím se ale dívat sám, aby u toho nikdo nevyjadřoval své pocity, abych měl jen ty vlastní. Potom ať už kdokoliv řekne cokoliv, je to druhý názor.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: