Herec a zpěvák Dušan Vitázek: Samostatná vystoupení jsou jako droga

V jisté chvíli už bylo toho divadla tak nějak moc. Měl jsem chuť vytvořit něco vlastního, co by bylo jenom mé. Miluju písně a je úžasný pocit, když mezi písničkou, která je vaše a jde přímo z vaší duše k posluchačům, už nestojí žádný dirigent, režisér, libreto. Navíc jsem cítil, že potřebuju dát lidem jiný příběh než ten, který hraju na jevišti.

V roce 2017 jsem nahrál a vydal album nazvané Kde. Některé písničky na něm jsou zpívané česky, jiné zase slovensky, stejně jako na aktuální desce Letím. Tenkrát to všechno začalo. Potkal jsem se s kluky z kapely, se kterou teď vystupuju, a dostal se do světa muzikantů a klubů.

Měl jsem romantickou představu, že nahraju album, zahodím divadlo za hlavu, mé písničky se budou hrát v rádiu i televizi a budu koncertovat pouze s kapelou. Nechápu, jak jsem k ní přišel, a dnes se jí hodně směju. Je vyčerpávající a těžké prosadit se jako zpěvák.

Hlavně ale chci dělat dobrou muziku, jež baví mě a také lidi, kteří ji poslouchají. K tomu vám žádné Thálie nepomůžou.

Jak se to vezme. Myslím si, že mých sólových desek si mediální svět všiml také díky tomu, že mám dvě Thálie z muzikálového prostředí. Klubový hudební svět mě ale zase vnímá jako někoho, kdo si do něho jenom odskočil nebo kdo je úplně na začátku. Zkrátka jsem byl pro muzikanty takříkajíc podezřelý. Teď už ale vědí, že to myslím smrtelně vážně.

Narodil jsem se před čtyřiceti lety v Trenčíně na Slovensku. V Čechách, respektive na Moravě, jsem však už dvacet let. Samozřejmě jsem si na české prostředí zvykl, ale ta slovenská energie ve mně pořád je a moc rád v sobě pracuju s atmosférou slovenských hor, lesů, měst a muzikantských vzorů.

Pořád mám také rád zvukomalebnost slovenštiny, a tak když mě hned v zárodku napadne slogan nebo téma v ní, napíšu tak celý text. Nekalkuluju. Jak to přijde, tak to vznikne.

Ještě se mi nestalo, že by mi někdo řekl, že mu používání dvou jazyků na mých albech vadí. Spíš naopak. Všichni to milují a říkají mi, ať tvořím, jak mi to srdce velí. Za to prostředí, které kolem mě vytvářejí moji česko-slovenští fanoušci, jsem nesmírně vděčný.

Protože ještě nejsem profláknutý sólový interpret, většinu koncertů si musím vymyslet, zprodukovat a naplnit sám. To je v současné době možné jenom v širším okolí Brna, v klubech a občas ve městech, kam jsem jezdil na zájezdy s naším divadlem.

Zatím se to ale vždycky povedlo, bylo plno a lidé byli nadšení. Tomu, co jim chci dát, zkrátka sám v sobě věřím a strachu mě zbavuje i má kapela. Jsou v ní prvotřídní muzikanti, kteří hrají s Vojtou Dykem, Vlastou Redlem, Bohušem Josefem a dalšími. Jakmile to baví je, tak je vyhráno.

Když jsem byl mladý, jezdil jsem k Jindřichovu Hradci do jižních Čech na tábory. Při té příležitosti jsme s kamarády hráli na ulici. To, co jsme vybrali, jsme šli propít a projíst do hospody.

Teď je to takový řízený sešup od Thálií na hranu buskingu, kdy si vytipuju místa, na která jedu hrát za dobrovolné vstupné jenom sám s kytarou. Je to dobrodružství a absolutní svoboda.

No jasně. Kdybych nesnil, tak by bylo po všem. Protože jsem s tím od svého prvního alba ještě nepřestal a spíš přidávám, už se to pomaličku začíná dít. Mám pozvánky na hraní s kapelou na krásné akce.

Samozřejmě závidím těm kapelám, které v tom už jedou naplno a řeší jenom svou muziku. V současné době ale nar ovinu říkám, že jsem šťastný, že jsem v angažmá v tak skvělém divadle, jako je Městské divadlo Brno.

Určitě. Už se na to těším, stejně jako moji fanoušci. Mám už domluvených pár venkovních koncertů na léto. V Brně budeme na náměstí Svobody například doprovázet open air show Jana Krause. Také budu nahrávat live koncert celého alba formou klipu na YouTube, aby všichni, kteří zatím nemůžou jít na náš koncert nebo mě neznají, měli porovnání alba a živého hraní. Těším se. Hlavně nepřestat.