Článek
Načetl jste humoristický cestopis Miloslava Šimka a Josefa Fouska Putování s oslem! Jde o typický „šimkovský“ humor, jak jsme jej znali ze Semaforu, z televizních Návštěvních dnů či jeho povídek?
Velmi podobný. Samozřejmě ten styl, ta jadrnost, pregnantnost, dikce v tom humoru je stejná. Řekl bych, že i rukopis je velmi poznatelný, aspoň v těch částech, které psal Miloslav Šimek. Ale musím říct, že i Fouskovy pasáže jsou velmi zábavné. Dohromady to vytváří moc příjemný dojem.
Kniha poprvé vyšla v roce 1984, nyní získala také svou audiopodobu. Jde o váš první interpretační počin tohoto druhu?
Já už načetl dvě audioknihy. Ta druhá, Jmenuju se Tomáš, je životopis Tomáše Holého, který napsal Ota Kars. Udělal jsem to rád, ale upřímně řečeno jsem v tom neprofesionální, nedovedu si totiž představit, že bych načetl cokoliv. Herec nebo moderátor by měl asi odbavit, poslat do světa to, co mu dají. Jenže já potřebuji, aby v té knize bylo něco, co mám rád, co mě k tomu táhne. Musí mě zaujmout příběh.
V cestopise pánové líčí putování party kamarádů s oslem Honzou. Jde přece jen o nevyzpytatelné zvíře. Kudy všudy s ním prošli a jak to šlo?
Nejdřív bylo těžké ho sehnat, pak rozpohybovat, protože osel je jak známo velmi tvrdohlavé, paličaté zvíře. Posluchači se dozvědí něco nejen o krásách Šumavy, ale hlavně si poslechnou fůru vtipných historek z putování party kamarádů.
Pokud vím, tak vy jste se s veselými příhodami z této cesty seznámil o něco dřív, než přišla nabídka ze Supraphonu na audioknížku…
Je to tak, já ji četl dřív, protože mi ji doporučila Hanka, dcera Miloslava Šimka, se kterou jsem moderoval Snídani s Novou. Díky ní jsem se seznámil nejen se Slávkem, ale i s její maminkou a sestrami.
Znal jsem to vyprávění od Hanky i od samotného Slávka, takže když jsem pak narazil na knihu u kamaráda Jarmila, s chutí jsem si ji přečetl.
Zatímco Miloslav Šimek nás v roce 2004 opustil, Josef Fousek, spoluautor Putování s oslem!, žije. Spisovatel, básník, textař, humorista, písničkář i fotograf je velký poeta. Měl na vás nějaký vliv, než jste se do načítání díla pustil?
Znal se s ním můj tatínek, který mi vyprávěl nějaké příhody. Ale osobní setkání s Pepou Fouskem mi zatím bylo osudem odepřeno.
Loni se osvědčili s Ondřejem Sokolem jako moderátoři Českého slavíka. Letos k nim přibude Tereza Pergnerová.
Takové klukovské bláznovství, jaké se vyskytuje v knize, je vám možná blízké. Prožil jste předtím, než jste se stal manželem a otcem rodiny, něco podobného?
V tom je kniha pro mě poutavá, protože bezstarostnost mládí si nekoupíte ani nenasimulujete v dospělosti. Kdybych se teď sebral a chodil s oslem po Šumavě, tak už to nezažiju. Já jezdil s koníkem a s kamarády z karlovarského divadelního souboru D3 po Orlických horách. Hráli jsme pro dětské tábory nebo v obcích na návsích. To mi bylo sedmnáct osmnáct a dál. Moc rád na to vzpomínám.
A co cestování při televizním pořadu Taxík? Jezdit po Praze v hustém městském provozu a přitom ještě klást soutěžní otázky pasažérům muselo být docela náročné.
Pro muže, který není zvyklý dělat několik věcí najednou, na rozdíl od vás žen, to trochu cviku vyžadovalo. Ale zvykl jsem si. Měl jsem automat, nemusel jsem řadit, to taky pomohlo.
V posledních letech vás vnímáme spíš jako moderátora a baviče než coby herce. Diváci si oblíbili vědomostní pořad Kde domov můj?, který moderujete od roku 2016. Rozšířil jste si díky tomu zeměpisné znalosti?
Spíš faktické znalosti o některých objektech a místech naší vlasti, co člověka nenapadnou. Třeba to, že Lysá hora v Beskydech byla za protektorátu nejvyšší horou v naší republice, protože zbytek vysokých hor spadal pod Sudety.
Už se zažila dvojice vy s Ondřejem Sokolem v show Tvoje tvář má známý hlas. Spolu budete provázet i letošním Českým slavíkem. Dokáže vás Ondřej ještě něčím překvapit?
Dokáže překvapit vždycky a každého. Protože je prudce inteligentní, reaguje na všechno hrozně rychle, což je jeho největší devíza. Člověk s ním musí potlačit ego. Často mu nahraju záměrně na moji urážku. Tak to funguje. Nemůžou být ve dvojici oba namachrovaní nebo oba blbí. A většinou má v Čechách sympatie ta oběť, což jsem v tomto případě já.
Mně se líbí, že si ze sebe umíte dělat legraci, že se neberete vážně. Dokonce si říkáte ušatý reproduktor. Tuhle vlastnost máte od dětství?
Vím, kdy se to ve mně zlomilo. Pamatuji si, že když jsem přišel do první třídy, dělali si spolužáci legraci z mých uší. A já řekl, ať toho nechají nebo se otočím a tím uchem jim jednu plesknu. Tehdy jsem pochopil, že když si ze svého nedostatku budu dělat legraci já, tak oni už nemůžou, už to není vtipný. Ale dispozice tam musí být, že se člověk nestydí, předvádí se.
Aleš Háma
Miluju seriál Teorie velkého třesku a váš dabing vědce Leonarda Hofstadtera, kterého hraje Johnny Galecki. Natáčení skončilo v roce 2019, u nás běží staré i novější díly. Ještě Leonarda dabujete?
Ne, dabovali jsme Teorii a vyjížděli s ní postupně, jak jednotlivé řady přibývaly. V roce 2019 jsme namluvili poslední a tím to skončilo. Přišlo smutné loučení, přece jen to bylo deset let práce. U Leonarda jsem šel vždycky po situaci a po ději, nesnažil jsem se do ničeho stylizovat.
Máte stále čas zpívat a hrát na kytaru v hudební skupině Hamleti?
Po pětadvaceti letech jsme Hamlety rozpustili. Jednak byl covid a pak kluci chtěli jít svou cestou a my s Kubou (basistou Jakubem Wehrenbergem) taky. Proběhlo to bez nějaké záště, vídáme se. Teď momentálně máme těleso, které se sice ještě nejmenuje, ale už hrajeme po mejdanech.
Před rokem jsem vydal svoji druhou autorskou desku, což je taky taková volnočasová aktivita, záliba. Občas někde zahraju, občas si to lidé poslechnou na Spotify nebo na YouTubu, což mě těší.
Máte dva syny. Který z nich se potatil?
Starší Jáchym, kterému je jednadvacet, určitě ne. Studuje myslivecký obor na České zemědělské univerzitě, což mě těší. Chytá ryby a příroda ho dost baví. Patnáctiletý Mikuláš hraje na klavír, zpívá a je takovej oráchlej, dávám tomu čas. Že by šel některý z kluků v hereckých stopách, to nevypadá. Ale uvidíme.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Jaké by to bylo… - Aleš Háma [CD], Plesová sezona - Aleš Háma [CD]