Článek
Zásadní je totiž forma prezentace, lépe řečeno materiál, jenž na sobě nese obraz. Člověk by čekal, že to bude fotografický papír či nějaká zvláštní fólie, ale není to tak. To, co nám ukazuje výslednou kompozici, je televizní obrazovka. Díky posunu v oblasti moderních technologií je možné posunout i vlastní vizualitu.
Slavík, který mimo jiné fotil Depeche Mode na jejich prvním vystoupení v Praze v roce 1988, měl vždy slabost pro progresivní technické postupy, ale také pro sportovní tematiku. Na vernisáži vzpomínal, jak v roce 1998 byl na Olympijských hrách v Naganu mnohem více nadšen z nového digitálního aparátu, se kterým tam pracoval, než z úspěchu našich hokejistů.
Jeho zaujetí modernou je patrné z koncepce expozice. Většina z vystavených snímků je představena vždy ve dvojici. Vedle klasické prezentace v rámu tam najdeme i obrazovku ve stejném formátu. Z dálky si ani nevšimneme, že sledujeme televizní program.
Na vernisáži Herbert Slavík osobně vysvětlil výhody prezentace fotografií na televizních obrazovkách.
Výhodou těchto nových obrazů je v první řadě jiná barevnost. Především černá barva působí mnohem sytěji. To je patrné třeba na díle Dračí loď, které ukazuje malé plavidlo na neomezené hladině viděné z ptačí perspektivy. Digitální forma zobrazení má nejen sytější barvy, ale i výraznější plasticitu.
Pro nejlepší pochopení toho, co nový trend v plné síle představuje, prezentují organizátoři jednu z fotografií na centrálním panelu. Je na něm obří snímek detailu hlavy závodního plavce. Ovšem v těžišti dění, tedy v místě, kde má obličej, najdeme právě obrazovku. Díky takto pojatému kontrastu si naplno uvědomíme, co zmíněná technologie vlastně umí.
Na světě je však vždy něco za něco. Bezchybná barevnost, akcentovaná dynamika a výrazná plasticita jsou pouze jednou stránkou věci. Technická dokonalost totiž může dokonce být i na škodu. Zajímavou fotografii dělá vždy a pouze lidský mozek a oko. Pokud ji však zredukujeme na pouhý, byť absolutní, obraz, okrádáme se dobrovolně o určitou duchovní nadstavbu.