Článek
Proč vyšlo první řadové album až téměř po devíti letech existence Hentai Corporation?
Trvalo to dlouho, protože jsme všichni v kapele líní. Ale není to nedostatkem materiálu, mně osobně přetéká počítač nápady, mám spoustu papírů a poznámek s hudebními motivy. Jenže my nejsme schopní se definitivně zkoncentrovat a dotvořit skladby do finální podoby. A to zkoušíme dvakrát až třikrát týdně.
Co vás tedy přimělo album zrealizovat?
Museli jsme si vytyčit jasnou metu, kterou budeme mít jako motivaci. A tou metou byl dvacátý třetí prosinec, kdy si Hentai Corporation dali za cíl pokřtít první řadové album. Kdybychom si tento cíl nevytkli, tak se tady dnes o žádné nové desce nebavíme. Deska byla naše pojítko a touha po ní nás stmelovala a my díky tomu překonali všechny rozpory a názorové konflikty.
Jsou na desce úplně nové skladby, které lidé neznají?
Některé už kapela naživo prezentovala. Tři, čtyři písničky jsme hráli asi rok a samozřejmě nás zajímalo, jak je lidi budou vnímat. Naši dlouhodobí příznivci by samozřejmě na desce uvítali staré věci jako In The Atmosphere nebo Johnny. Jenže nás už tyhle obstarožní fláky nebavily a proto jsme se rozhodli udělat desku s novým materiálem.
Když šla kapela nahrávat, měla vše připravené?
To bych neřekl. Ještě dva měsíce před nástupem do studia nám chybělo pět songů. Takže jsme neměli čas se s tím párat. Pokud bychom nebyli v časové tísni, asi by něco dopadlo jinak, ovšem s celkovou úrovní alba jsme i tak spokojeni. Já osobně nad sebou potřebuju hrozbu termínu, abych ze sebe něco vypotil.
Ve kterém studiu jste nahrávali?
Bicí ve studiu u zvukaře skupiny Wohnout Kulicha. Ten pak natočený materiál zmixoval a zmasteroval. Kytary, klávesy a zpěvy vznikly doma na koleni. Něco se točilo i u nás na chatě. Všechno jsme stihli doslova za pět minut dvanáct.
Jak vlastně vznikl název alba a co přesně znamená?
Ten název v podstatě vyjadřuje to, co se děje na obalu. Původně jsme uvažovali i o názvu „Adéla ještě nevečeřela“, ale když výtvarník přinesl hotový booklet, strhla se hádka o nový název. Nakonec klávesák Fanda vymyslel popis toho, co se odehrává na tom obalu. V překladu to znamená „Přízrak korporativismu: Hvězdná loď ve tvaru řízku z planety Strouhanka útočí na obří stromové monstrum, které má vaginu a drží Hitlera jako rukojmí“. Přijali jsme to. Termín odevzdání kompletního obalu do tiskárny už klepal na dveře.
Hudbu jsi složil ty sám?
No, jsem na obalu napsaný jako autor, ale do budoucna už to tak nebude. Chceme uvádět jen jméno kapely. Ale je pravda, že většina nápadů je mých. Asi dva motivy přinesl klávesák Fanda a my je pak kolektivně dotvořili. Dá se říci, že v některých momentech také zaimprovizujeme a něco z toho vždy vznikne. Třeba ten klávesový motiv ve skladbě Equilibristic Brides vymyslel při jamování Fanda a my tu jeho pasáž okamžitě využili. Za těch osm let, co už spolu hrajeme, se docela dobře známe a funguje mezi námi i určitý energetický přenos.
Na albu jsou slyšet pasáže jazzové, artrockové či novovlnné. Nebudou fanoušci příliš zaskočeni?
Já nad tím takhle nepřemýšlím. Je pravda, že mám rád thrash metal, jazz i novou vlnu, hlavně Pražský výběr. Ale myslím si, že hudba na novince je docela přímočará, bez nějakých mimožánrových odboček. Třeba EP Dr. Zaius bylo žánrově mnohem více pestré.
Klip ke skladbě Equilibristic Brides plný nahých chlapů s bobřími hlavami vznikl jak?
Původně jsme chtěli udělat klip ke skladbě Malfunction of the Accelerator, ale nelíbila se nám idea scénáře. Nakonec padlo slovo na Equilibrisic Brides. Skladba vypráví o tom, jak nás honí sexuchtivé vdané ženské. Jejich postavy symbolizují právě bobři s nahými mužskými těly. Původně to měly být opravdu ženy, ale nesehnali jsme odpovídající herečky. Nakonec nám ta nadsázka s nahými muži připadá mnohem lepší. Všech šestnáct kluků má doživotní volný vstup na naše koncerty a navíc jsme je pozvali i na křtící akt v Akropoli.
Hentai Corporation rádi provokují. Je to vždy cíleně vymyšlené?
Né, to vůbec. Vždycky to vzniká spontánně. Možná někomu přijde prvoplánové, když po lese běhají nazí chlapi, ale pro nás to má význam. Upřímně musím říct, že nic není v našem případě kalkul. Když se brácha obnažil na křtu zpěvačky Gunčíkové nebo v mém případě, když jsme s kapelou Neruda zdemolovali hotelový pokoj, tak to nikdy nebylo předem vymyšlené. Vždycky je to projev opilství nebo rozjařenosti po koncertě.
Nebojíte se nebezpečí, že svou kariéru takto můžete zničit?
No, to je otázka. To jsme prostě my. Neumím si představit, že bychom platili nějaké pokuty za nedisciplinovanost. Ovšem občas se stane, že to někdo z nás přežene s alkoholem a zlikviduje celý koncert. Jenže my se chceme bavit a chceme bavit i lidi, kteří na tohle čekají.
Jenže párkrát jste byli kvůli tomu před rozpadem, že?
Občas to mezi námi hodně zaskřípe. Hlavně mezi mnou a bráchou, tedy mezi kytarou a zpěvem. Prostě na sebe naráží naše ega. Ale zatím máme dostatek síly vše ukočírovat. Bylo by škoda kapelu zničit, myslím, že to má cenu udržet. Udělali jsme novou desku a chtěli bychom se prosadit u nás a zkusit něco i v zahraničí.