Harry Potter a přátelé v krajině osamění

Autor scénáře Steve Kloves spolu s producenty Davidem Heymanem a Davidem Barronem se rozhodli rozdělit sedmý díl do dvou filmů – a udělali dobře, protože by milovníky knihy ochudili o příliš mnoho, pro rozuzlení příběhu podstatných detailů. Do Harryho Pottera a Relikvií smrti – část 1 se vešly dvě třetiny knihy, závěrečný film bude plně patřit vrcholícímu souboji Harryho Pottera s lordem Voldemortem.

Sedmý díl natočil David Yates, osvědčený režisér předchozích dvou filmů. Podařilo se mu udržet vyváženost mezi napínavým akčním thrillerem a citlivým propracováním vztahu dospívající trojice protagonistů.

Film poprvé vyvázal hrdiny z důvěrně známého prostředí bradavické školy. Harry, Ron a Hermiona se vydávají na cestu za zničením viteálů – zlomků Voldemortovy duše, zaručujících mu nesmrtelnost, o jejichž podobě i umístění ale nemají tušení. Už za nimi nestojí jako bezpečný štít Brumbál a dokonce žádný z dospělých čarodějů. Jsou odkázáni na vlastní odvahu, kouzelnické umění a vytrvalost.

V úvodu filmu se každý z nich loučí s prostředím, v němž vyrůstali – Harry si připomíná dětství ve výklenku pod schody v Zobí ulici, Ron opouští weaslyovské Doupě a Hermiona v dojemné scéně, která je v knize pouze naznačena, začaruje své rodiče, aby na ni navždy zapomněli. Vyvázání příběhu z bradavických zdí znamená pro film výzvu především po výtvarné stránce. Scénograf Stuart Craig s tvůrcem vizuálních efektů Timem Burkem vybírali pečlivě lokace, kudy se ubírá cesta trojice za viteály. A kameraman Eduardo Serra je dovedl využít.

Ať už se jedná o romantický les s tlejícími torzy věkovitých stromů, anebo o pusté pláně, jejichž rozlehlost snímaná z nadhledu účinně umocňuje pocit opuštěnosti a beznaděje, který stíhá mladé hrdiny trčící uprostřed krajiny v křehce vyhlížejícím stanu. Důsledné barevné ladění exteriérů do tlumených šedo-hnědo-bílých odstínů pak tísnivou atmosféru dovádí k naprosté dokonalosti.

Trojici protagonistů se dostalo velkých příležitostí předvést své dozrávající herectví. Platí to především pro Ruperta Grinta, představitele Rona. Film posiluje motiv Ronovy žárlivosti na Harryho a Hermionu.

Udržet vztahy hrdinů v čitelné rovině oscilující na hraně zamilovanosti a kamarádství nebylo pro mladé herce snadné, ale za pomoci režiséra Yatese se jim to daří.

Jedním z vrcholů filmu je bezeslovná scéna, kdy po Ronově odchodu tančí Harry (Daniel Radcliffe) s Hermionou (Emma Watsonová) ve vymrzlém stanu a pouze prostor tance vymezuje hranice jejich přátelství.

V této souvislosti je třeba zmínit i výrazný podíl hudby Alexandra Desplata, souznějící s proměnlivou atmosférou filmu. Emotivní scény, k nimž patří i návštěva hrobu Harryho rodičů v Godrikově Dole a smrt skřítka Dobbyho, vyvažují drsné akční scény. Už vstupní výpad Voldemortova hada Naginiho proti kameře dá najevo, že film není pro malé děti.

A dočkáme se i mnoha prolévání krve, výborně zvládnuté akční honičky Hagrida (Robbie Coltrane) s Harrym v obří motorce, temného zasedání Smrtijedů v čele s Voldemortem (Ralph Fiennes), jehož hadí vizáž budí odpor i strach, dramatické návštěvy na ministerstvu kouzel, jež už zcela ovládly síly zla.

Ale nechybějí tu i vzácné střípky humoru, plynoucího zejména z častých převleků a proměny identity hrdinů, jako když se na plátně objeví sedm nerozeznatelných Harry Potterů, jejichž drobné osobní charakteristiky si Radcliffe herecky vychutnal. Dobrým nápadem je i využití animovaného filmu pro příběh tří bratří a relikvií smrti.

Sedmý Harry Potter rozhodně v konkurenci předchozích dílů obstojí. Dvě a půl hodiny trvající film naplnili tvůrci nápady až po okraj a nenechali divákům prostor pro nudu. A závěrečné Voldemortovo gesto, jímž poprvé (pro znalce příběhu ale dočasně) vítězí zlo, budí netrpělivou touhu po závěrečném rozuzlení. Dočkáme se ho ale až v červenci příštího roku.