Článek
Fanoušci oblehli hlavní festivalové kino bratří Lumiérů v neuvěřitelných houfech už několik hodin předem a ti nejšťastnější pak idol série, která se v Cannes představila naposledy před patnácti lety filmem Indiana Jones a Království křišťálové lebky, alespoň zdálky zahlédli. To čekání jim za to zjevně stálo.
Na schodech, které vedou do canneského nebe, přivítal celou delegaci za zvuků ústřední melodie série umělecký ředitel festivalu Thierry Frémaux, v předsálí upravila Fordova žena Calista Flockhartová manželovi láskyplně drobná smítka na smokingu i na tváři, a po lehkém políbení vstoupili ruku v ruce do sálu, který je přivítal potleskem vstoje. Calista ovšem musela v tu chvíli Harrisona opustit, její místo bylo až ve druhé řadě…
O čem a jaký Indiana Jones a nástroj osudu je, a co o něm tvůrci řeknou, se novináři dozvědí až během pátku, kdy se koná zcela vyprodaná novinářská projekce a tisková konference.
Douglas by si zopakoval Válku Roseových
Festival pořádá svým významným hostům moderovaná setkání s akreditovanými návštěvníky. Na jedno z nich přišel i čerstvý držitel čestné Zlaté palmy Michael Douglas, který okouzlil jak pokorou vůči Cannes, tak i smyslem pro humor.
Nejdřív složil poklonu festivalu nejen za skvělou organizaci, ale i za to, že je skutečným svátkem filmu. Na otázku, jaký se mu vybavuje nejsilnější zážitek, pak už se smíchem odpověděl: „Ani nevím proč, ale v posledních dnech nemohu zahnat vzpomínku na to, jak jsme tu uváděli Základní instinkt. Poprvé jsme totiž měli pocit, že to plátno je až příliš velké.“
A jak si vysvětluje svou neuvěřitelně dlouhou a úspěšnou kariéru ve filmovém průmyslu? „Všechno vychází ze scénáře! Když nemáte dobrý materiál, nemůžete dělat vůbec nic. A já jsem měl právě na scénáře obrovské štěstí. Od samého začátku jsem se mohl soustředit na silné a důležité příběhy.“
Samozřejmě padl i dotaz na to, zda plánuje společný film s manželkou Catherine Zeta-Jonesovou. „Často přemýšlíme o různých projektech. Ale s přibývajícím časem si myslím, že bychom si nejradši zahráli ve filmu, který by byl podobně akční jako Válka Roseových,“ zasmál se Douglas.
Film, který se neměl hrát
Návraty k minulosti i ke kořenům, z nichž člověk vzešel, jsou odedávna oblíbeným tématem, protože mají šanci zasáhnout každého člověka. Každý odněkud pocházíme, někde jsme s mateřským mlékem sáli i kulturu daného místa. To je i tématem soutěžního filmu Retour francouzské režisérky Catheriny Corsiniové.
Jeho hrdinka, černošská žena středního věku, přijme nabídku bohaté pařížské rodiny pracovat jako au pair jejích tří malých dětí během prázdnin na Korsice. Vrací se tam po patnácti letech, kdy se na Korsiku provdala a porodila tam dvě dcery.
Pro ni je to práce, pro dívky, dnes osmnácti- a patnáctiletou, zase příležitost prožít prázdniny v místě, které už si ani nepamatují. Když byly ještě malé, jejich matka ovdověla, a z Korsiky a od manželovy rodiny, s níž se nesžila, odjela. Starší z obou dcer, osmnáctiletá Jessica, tu navíc prožije velkou lásku včetně první sexuální zkušenosti.
„Je to pro mě hodně osobní příběh,“ řekla v Cannes Corsiniová. „Můj otec byl Korsičan, ale nikdy jsem ho nepoznala, protože zemřel, když mi byly dva roky. Matka mě odtud odvezla a já jsem se vrátila jako třicetiletá na místo, které mě děsilo i lákalo zároveň.“
Hrozilo vyloučení ze soutěže
Film Retour byl festivalem přijat do hlavní soutěže, ale nějakou dobu to vypadalo, že bude na základě obvinění, že režisérka nutila mladé herce k sexuálním scénám, ze soutěže vyřazen.
„Thierry Frémaux mi volal bezprostředně před programovou tiskovou konferencí, že výběrové komisi se film líbí, ale že neví, do které sekce bude zařazen. S celým týmem jsme pak čekali celou noc na tiskovku a těsně před ní jsem se dozvěděla, že film nebude vybrán. Nějaký anonymní dopis pomluvil film i mou pověst. Ale nakonec se mě celý štáb včetně herců zastal a film byl do soutěže přijat. Víte, na každém natáčení mohou být kontroverze. Ale zůstává dílo. A já věřím v kinematografii i svůj film,“ zdůraznila režisérka.
