Článek
Byl to narozeninový večer se vším všudy. V hledišti převažovali kolegové a přátelé a více než o Molièra jim šlo o Zedníčka neboli Čmaňu. Ostatně i inscenace spočívá především na jeho výkonu. Rámuje ji výstup, kdy Harpagon pevně objímá svou milovanou kasičku a jeho ustaraný pohled míří do hlediště.
Režisér Jakub Nvota zasadil hru do estetiky francouzských filmových komedií 60. a 70. let 20. století, o čem svědčí kostýmy. Scéna má pouze obrysy paláce z mramoru, o jehož pravosti se tu a tam žertuje. Nvota otevřel hercům, zvláště Zedníčkovi, dveře k textovým i pohybovým extempore, a tak kromě narážek na oslavencův původ (v hledišti seděl mimo jiné jeho valašský král a kamarád Bolek Polívka), došlo i na Zedníčkovy narozeniny a řadu dalších průpovídek.
Harpagonův syn Kleant (Ondřej Novák) soupeří se svým otcem (Pavel Zedníček) o ruku krásné Marie.
Nejen tím se ale v první polovině Nvotova inscenace rozpadá v sérii hereckých výstupů, jež nedrží moc pohromadě. Druhá část už má pevnější řád a od skvostně bizarní scény seznamování Harpagona s Marií drží groteskní ráz až do konce.
Pavel Zedníček je Harpagonem střiženým na míru jeho osobnostnímu herectví. Nehraje obludného lakomce, ale nešťastného človíčka, jehož lakota je nemocí, stravující především jeho samého. A ve víru událostí, které rozpoutal, se nakonec ztrácí až na hranice naprosté existenciální nejistoty.
Zedníček je ve skvělé formě, včetně té fyzické, kterou s chutí předvádí, a s diváky si doslova dělá, co chce. Po slavném monologu o ukradených penězích dostal od diváků na balkoně pro útěchu dokonce pětistovku. Jeho Harpagon není odpudivý, ale sympatický pošetilec. „I při kašli vypadá roztomile,“ říká o něm dohazovačka Frosina a je to přesné.
Z ostatních herců zaujala groteskní dcerou Eliškou Marika Procházková, půvabnou Marii vytvořila Sarah Haváčová, akční milovníky Kleanta Ondřej Novák a Valéra Lukáš Král, Frosinu nestárnoucí Jana Švandová.
Lakomec, jenž vyústil v bouřlivé narozeninové finále s gratulacemi a potleskem ve stoje, má šanci zařadit se k Donutilovu Sluhovi dvou pánů. Jen by si měli herci i režisér dát pozor na to, aby se i jim inscenace zcela nerozpadla v jednotlivé herecké exhibice.
Molière: Lakomec
Překlad Svatopluk Kadlec, režie a úprava Jakub Nvota, scéna a kostýmy Diana Strauszová, hudba Mario Buzzi. Premiéra 1. listopadu v Divadle Kalich, Praha.
Hodnocení: 75%