Článek
Předešlé album Psychorama jste vydali před pěti lety. Co se pak s kapelou dělo?
V letech 2004 a 2005 jsme hodně koncertovali. Natočili jsme i písničku Man In The Air pro soundtrack k Zelenkovu filmu Příběhy obyčejného šílenství. Pak se ale bubeníkovi Jouzovi narodilo dítě a my se domluvili, že koncertování a zkoušení omezíme.
Všichni jsme se v té době věnovali jiným aktivitám, já například psal pro Českou televizi Dějiny světového bigbítu a také knihu Návrat k Sudu. V listopadu 2007, když už byly skladby pro album napsané, jsme šli do studia. Letos na jaře jsme ho chtěli vydat a u příležitosti dvaceti let pokřtít, jenže na Nový rok si bubeník Jouza zlomil nohu, takže se to všechno posunulo. Hrát jsme začali až na letních festivalech.
Na albu je coververze skladby skupiny Velvet Underground Sunday Morning. Proč právě ta?
Na naše desky jsme vždycky nahrávali coververze kapel, které máme rádi. Protože miluju šedesátá léta, vybírám písničky z té doby. Ostatní je samozřejmě musí odsouhlasit. Dva měsíce před natáčením jsme se sešli u baskytaristy Marthy na chalupě a koukali na předkolo Ligy mistrů.
Hrála sice Sparta, ale do toho přišla zpráva, že naše milovaná Slavia vyhrála v Amsterdamu. Na to konto vypukly mohutné bakchanálie, při kterých se také mlátilo do kytar a řvalo do noci. Došlo i na Sunday Morning, kterou jsem v osmdesátých letech hrával po hospodách. A coververze byla na světě.
Jak oslavíte dvacet let existence?
Dvěma koncerty. První je v pátek 28. listopadu v Havlíčkově Brodě, druhý 12. prosince v pražském klubu Vagon, kde bude současně probíhat výstava Dvacet let Našrot aneb Příběh naší nejlepší neperspektivní kapely.
Proč „nejlepší neperspektivní kapely“?
To vymyslel Hynek Toman, kytarista Support Lesbiens. Měli jsme, jako spousta skupin, velké problémy s pitím. Jiní koncerty ale většinou dohráli, nám se to ovšem občas nepovedlo. Kdysi dávno v Kutné Hoře ho například dohrával jen kytarista Ceemek, který po nemoci nemohl pít, s nějakým vojákem z publika za bicími.
Ve čtyřiadevadesátém jsme vystupovali v podobném stavu v pražském KD Barikádníků, kde s námi hráli i Support Lesbiens. Asi týden nato jsme se zase naprosto ztřískaní objevili v klubu Legenda v Praze. Hynek, který tam byl také, nás už takhle viděl asi potřetí, tak zakroutil nevěřícně hlavou a pronesl, že jsme naše nejlepší neperspektivní kapela. Myslím, že to je přesné. Vydrželo nám to.