Článek
Název Konečně společně to sice proklamuje, ale ve skutečnosti to není vaše první společné album, že?
Zagorová: V roce 1994 jsme u vydavatelství Multisonic vydali desky Ave I a Ave II. Je to už více než pětadvacet let, takže je to doba dávno minulá.
Když jsme loni začali chystat naše společné koncerty, napadlo nás, že by byla škoda, kdybychom duety, které měly být součástí programu, nezaznamenali na album.
Margita: Navzdory zrušenému turné jsme se rozhodli jít v červnu do studia, vybrané písně přece jen nahrát a poslat je v podobě desky za fanoušky. Můžeme slíbit, že pokud se podaří uskutečnit koncert v květnu příštího roku, všechny na něm zazní.
Panovala mezi vámi při výběru skladeb shoda?
Margita: Většinou ano. Překvapilo mě snad jen, když Hanka naléhala, abychom jako duet natočili Adieu. Je to písnička, která zazní na každém jejím koncertu a její interpretace jí nesmírně sluší. Ona ji ale rozepsala pro dva hlasy tak citlivě, že se mi výsledek opravdu líbí.
Ne všechny písně na albu jsou duety. Týká se to třeba Já nemám strach, Máma nebo Mít tě ráda. Proč jste i do nich nezapojili oba hlasy?
Zagorová: Součástí našeho plánu bylo, že každý z nás dá na desku nějakou svou sólovou libůstku z poslední doby. Byl to záměr.
Vy sama jste napsala pro dvě skladby text. Jednou z nich je emotivní vyznání Mít tě ráda. Je ten text pro Štefana Margitu?
Zagorová: Když jsem ho psala, samozřejmě jsem na Štefana myslela. Kdykoli píšu o lásce, je vždycky takříkajíc v pozadí. Obvykle ale nemám ve zvyku psát texty o někom konkrétním. Před očima mi běží pomyslný filmový pás s příběhem, který v písňovém textu zpracovávám. Člověk, který na něm v tomto případě byl, neměl mně známou tvář.
Štefan Margita a Hana Zagorová
Takže když zpíváte o hádkách v samoobsluze, neznamená to, že jste je se svým partnerem zažila?
Zagorová: A vidíte, zrovna v tomto případě platí opak. Štefan se v samoobsluze párkrát pustil do prodavačky kvůli tomu, že nedodržovala hygienická opatření, a já ho musela uklidňovat. Zrovna v tomhle úseku textu mi tedy na ten pomyslný filmový pás vstoupil.
Pane Margito, na album jste sólově nazpíval píseň Máma. Proč jste si ji vybral?
Margita: Rozhodl jsem se pro ni ve smutném období, v době, kdy má maminka umírala. Doufal jsem, že ji ještě uslyší, ale bohužel se to nepovedlo. Byla to písnička pro ni a je to písnička pro ni.
Když jsem se rozhodl, že tuto skladbu Charlese Aznavoura s českým textem Jiřiny Fikejzové natočím, zavolal jsem Marii Rottrové, která ji má v repertoáru. Řekla mi, ať ji klidně nahraju, a nevadilo jí ani to, že uděláme nové aranžmá.
Slyšela vaši verzi textařka Jiřina Fikejzová, která zemřela na začátku letošního září?
Margita: Slyšela ji. Sama mi potom zavolala a řekla, že takové aranžmá nečekala, ale že je to krásné. Byla nadšená.
Na albu spojujete dva světy, popový a operní. Souzní spolu?
Zagorová: Musím říct, že jsem pocit spojování vzájemně si vzdálených světů vůbec neměla. Ani pokud šlo o výraz skladeb, ani pokud šlo o jejich pojetí. Štefan písně interpretuje způsobem, který není pro operního zpěváka moc obvyklý, ale nesmírně mu sedí. Všechno probíhalo nesmírně přirozeně a hladce.
Na albu je jedenáct písniček. Byly ve výběru i nějaké další?
Zagorová: Uvažovali jsme ještě o jedné. Jmenuje se Den je krásný a zpívali ji Karel Gott a Jana Petrů. My ji interpretovali na koncertu k oslavě jeho narozenin a zpívali jsme ji v televizi. Nakonec jsme si ale řekli, že ji na desku nezařadíme. Z celkového konceptu se v našich očích vymykala.
Štefan Margita a Hana Zagorová
V jaké fázi vzniku alba se ukázalo, že budete muset plánované koncerty zrušit?
Margita: Byli jsme už ve fázi nahrávání. Točili jsme ve studiu Dana Hádla, kde se kvůli pandemické situaci uvolnily termíny, a my byli šťastní, že můžeme vůbec pracovat. Od března se totiž začaly rušit koncerty, takže nám každá práce přišla vhod.
S vydavatelstvím Supraphon jsme měli uzavřenou dohodu, že album vyjde před prvním koncertem, který měl proběhnout v říjnu. Když bylo zřejmé, že nebude on ani další, dohodli jsme se, že desku stejně vydáme.
Letos jste si tedy koncertů moc neužili…
Margita: Přišel jsem o řadu vystoupení, na která jsem se těšil. Ať už to bylo v Chicagu, nebo v Metropolitní opeře v New Yorku. A pokračuje to dál. Už teď je odvolaná březnová produkce opery Boris Godunov ve Washingtonu.
Naopak potvrzené je mé účinkování v Palermu ve Straussově Elektře. A v únoru a březnu mě čeká šansonové turné v klubech v České republice. Když mi vypadl Washington, budu hrát tady.
Zagorová: Jediné, co mě může těšit, jsou nová data přesunutých koncertů. Mám radost, že nebyly zrušeny, ale nevím, jestli na ně lidé přijdou, respektive si zakoupí vstupenky. Situace kolem koronaviru je u nás velice vážná a lidé se bojí koupit si lístky předem. Obávám se, že se to zlepší, až když se situace výrazně uklidní.
Jediné dva koncerty, které jsem letos absolvovala, se konaly v létě pod širým nebem. Měly na mě ale neblahý vliv, protože na jednom z nich na mě někdo skočil a já se nakazila koronavirem. Bylo to něco za něco. Samotný koncert byl úžasný, zdravotně jsem ho ale docela vážně odskákala. A odskákal ho i Štefan, který se nakazil ode mě.
Už jste v pořádku?
Zagorová: V zásadě ano. Občas mě sice přepadne únava, ale jak jsem se dočetla, může se dostavovat i půl roku po uzdravení, takže mě to nechává klidnou.
Margita: Člověk nesmí propadnout panice, a pokud mu to průběh nemoci umožní, musí na sobě dál pracovat a něco plánovat. I když vůbec nevíme, co bude příští rok.
Myslíte si, že v budoucnu vznikne nějaké další vaše společné album?
Zagorová: Domnívám se, že ne. Pro oba to byl takový výlet, na kterém jsme spojili více žánrů dohromady. Byl to však výlet, který se podle mě nebude opakovat. Každý teď máme sólové plány. Jsou tak bohaté, že by byla škoda nahrávat další společné album.
Margita: Je na místě držet se hesla, že míň je víc. Už teď chystám na příští rok na Vánoce sváteční desku. Bude se jmenovat Duch Vánoc.
Zagorová: Já momentálně novou desku nechystám. V docela krátkém období jsem vydala tři a myslím si, že by to teď chtělo udělat si pauzu.