Článek
Proč vás v románech fascinují především ženské osudy?
Když jsem začínala psát, hodně jsem o tom přemýšlela. Jako žena to však mohu dělat jen z ženského úhlu pohledu. Nutit se do toho, jak svět vidí muž, by bylo pro mě hodně složité. Asi by to nebylo ani přesvědčivé. V osudech hrdinek z doby dávnější se přitom snažím zachytit i současné problémy. Myslím si, že některá témata jsou nadčasová. Láska, nenávist, rodinné vztahy. Jistě je řešili podle dobových zvyklostí jinak, ale ty problémy existovaly.
Co vás nejvíc oslovilo na osudech anglické princezny Alžběty, manželky českého krále Friedricha Falckého, o níž jste napsala román Zimní královna?
Jejich spojení mělo být formálním sňatkem. Když se však uviděli, zamilovali se do sebe. Je to doložené řadou historických svědectví. Zaujalo mě, že se stala českou královnou. Potkala jsem se s ní vlastně náhodou. Při výletu po Anglii jsem viděla atypický dům, který nevypadal vůbec „anglicky“. Paní, která ho spravovala, říkala, že v něm žila česká královna.
Brala jsem to jako reklamní trik, ale zjistila jsem, že dům byl postaven pro manželku Fridricha Falckého. Fascinovalo mě, že se s ním dostala do Čech. Pochopila jsem, že situace tragicky dopadla i proto, že oba podcenili, kam a do čeho jdou. Zaujal mě jejich romantický příběh.
A co vás přivedlo k princezně Anně, dceři Karla IV, která se provdala za anglického krále Richarda II.?
To je také úžasný příběh. Sňatek se dlouho dojednával, a když přijela, tak jí v Anglii přijali velice negativně. Nedochoval se žádný její portrét. Byla však jediná, kdo zvládal výbušného manžela. Během jednání se šlechtici dokonce jednoho z nich zabil ranou pěstí, protože se odvážil říci mu něco kritického. Když se mu postavilo nějaké město, srovnal ho se zemí. Anna byla jediná, kdo ho nějakým způsobem ovlivnil. Chystal se dokonce zlikvidovat Londýn a v tu chvíli před ním Anna poklekla a vymluvila mu chystané krveprolití. Tehdy Angličané pochopili, že je hodný člověk a že jim vždycky pomůže.
Když jsem tam přijela, slýchávala jsem písně o dobré královně Anně a pátrala jsem, kdo to vlastně byl. Zjistila jsem s překvapením, že to je naše česká princezna, která jediná takto vstoupila do anglických dějin. Bohužel zemřela ani ne třicetiletá, nejspíš na mor. Richard II. nechal srovnat se zemí palác, v němž zemřela, jako pomstu za její smrt.
Jak vypadá Karel IV. a jeho život z pohledu přes kanál La Manche?
Myslím si, že knihami o něm a jeho době vnáším osvětu, protože o našich dějinách Angličané moc nevědí. Není to jen naše zkušenost, ale zájem je vůbec soustředěn na samotnou Anglii, trochu na část Francie, kterou kdysi okupovali. Můj odstup přitom způsobuje, že se na něj dívám nikoli jako na člověka, který stojí na piedestalu a dosáhl fantastických met, hlavně tvrdou pílí a disciplínou.
Myslím, že se v něm snoubily vlastnosti rodičů, evropský rozhled Jana Lucemburského s věrností českému národu Elišky Přemyslovny. Měl to nejlepší z nich a dovedl toho využít. Líbilo se mi také, že se k manželkám snažil přistupovat jako k lidským bytostem. Nebyla to formální záležitost, prožíval pokaždé jejich úmrtí i smrt svých dětí.
Kolik práce vám dalo shánění podkladů pro román Krásná Anna věnovaný Anně Svídnické?
Trvá mi to roky, protože nejdříve sbírám příběhy a přemýšlím o nich. Jakmile osudy obživnou, nedá mi to spát a píšu do rána. Manžel je světec, že to vydrží.
Hana Parkánová Whittonová (1950)
Vystudovala obor čeština – angličtina na Univerzitě Karlově a léta působila jako nakladatelská redaktorka, naposledy jako šéfredaktorka Knižního klubu. Přeložila na padesát titulů, mimo jiné knihy Roalda Dahla nebo Rosamundy Pilcherové.
V roce 2001 se provdala do Anglie, založila literární agenturu, spolupracovala s Českým rozhlasem a začala psát knihy.
Vydala mimo jiné Jak si vypěstovat na anglické zahrádce českého trpaslíka nebo Jak se po anglicku vytratit z Anglie. Kromě historických próz se věnuje i detektivce, například Prokletí hradu Leerhill nebo Sedmý hřích se trestá smrtí.
