Hana Heřmánková: Divadlo je věčný, ale krásný boj

Divadlo Bez zábradlí sídlí v pražském paláci Adria a na nezájem diváků si rozhodně stěžovat nemůže. Ač je u mnohých zařazeno do škatulky divadlo komedie, není tomu tak. Na své si přijdou všichni - rodiny, milovníci komedií i dramat, ale třeba také koncertů. To všechno divadlo manželů Heřmánkových lidem nabízí.

To vůbec, ale může to být i tím, že jsme před těmi lety byli také v ůošku jiném režimu. Například já jsem v té době šla na mateřskou se dvěma kluky. A byli jsme o třicet let mladší, to se všechno řeší jinak. Člověk jde do všeho s velkým entuziasmem a tu sílu na to má. Možná některé věci nedomyslí, ale to k tomu mládí patří.

Samozřejmě jsme tušili, že založit nové divadlo a prosadit se nebude jednoduché. Tak to je od nepaměti. Divadlo potřebuje skvělý a zajímavý repertoár, schopné spolupracovníky, zapálené a dobré herce, inspirující kritické ohlasy, finanční jistotu a samozřejmě věrné diváky. Jedině tak může existovat, a to je věčný boj. Člověk nikdy neví, zda představení vyjde podle jeho očekávání, i když tomu věnuje veškeré úsilí. Ale s tím jsme do toho šli, to je jasné. Netušili jsme však, jaký boj budeme svádět s okolním světem. A tím teď nemyslím finanční nebo daňové úřady. To jsme se jako podnikatelé naučili a obklopili jsme se lidmi, kteří to umějí.

Avšak nejhorší, a to jsme neuměli odhadnout, je boj s politickými činovníky, které si vždy jednou za čtyři roky zvolíme (což je v našem případě již posedmé), aby spravedlivě rozhodovali o naší budoucnosti. A vždy statečně doufáme...

Uvědomili jsme si, do jakého krásného prostoru s hlubokou divadelní a uměleckou tradicí jsme vstoupili, a proto jsme do něj chtěli pozvat co nej širší okruh milovníků všech možných oblastí kultury.

Repertoár jsme vybírali tak, aby byl co nejvyváženější a nabízel jak témata, která jsou nadčasová a provokují k zamyšlení, tak i taková, která nabídnou divákům relaxaci, zábavu i únik od každodenních starostí.

Od počátku jsme stavěli na spolupráci s výjimečnými lidmirežiséry, výtvarníky, hudebníky, kteří nás obohatili o svůj pohled a posunuli nás o kousek dál. Chtěli jsme vždy spolupracovat i s mladými umělci, které bychom zapojili do naší divadelní činnosti.

Snad se nám podařilo vytvořit na rohu Jungmannové a Národní kulturní centrum, které navíc přiláká i dětské diváky na víkendové pohádky, hudební nadšence všech žánrů na koncerty, ale i příznivce výtvarného umění na pravidelné výstavy.

Současně naší snahou bylo představovat pražským divákům i hosty z regionálních divadel, a v neposlední řadě také přední slovenské divadelní soubory.

Troufnu si po těch mnoha letech říci, že náš cíl jsme naplnili vrchovatě. Vlastně i do budoucna zůstávají naše plány podobné.

Karel zuřil, oba jsme mu to zakazovali. Ale pak jsme viděli, že jeho zájem je opravdový. Inklinoval k tomu už od dětství, ale my jsme ho zásadně nepůjčovali na žádná natáčení ani neměl příležitost hrát. Chtěla jsem, aby měl maturitu a více možností vybrat si svou budoucí životní cestu. Když ale přišel, že to chce zkusit na DAMU, upozornila jsem ho, aby si uvědomil, že to bude mít těžké. Musí být šikovnější než ostatní a to znamená, že na sobě musí ještě více pracovat. Musí mít široké portfolio - naučit se jazyky, hrát na různé hudební nástroje, tancovat, stepovat, jezdit na koni, mnoho sportů a pořád se zdokonalovat. Když pak byl v Americe, dal mi za pravdu, neboť viděl, co všechno místní herci ve svých životopisech uvádějí.

Na DAMU už mi dělal jen samou radost a musím říci, že si moje rady asi vzal k srdci. V prvním ročníku hráli představení - komedii del arte a on měl ve své roli jezdit na jednokolce. Ráno se probudím a vidím na zahradě spoustu provazů a na nich zavěšeného Káju, který pilně trénuje. Když hostovali v Národním divadle v Konci masopustu, měla jeho postava na konci zahrát sólo na trumpetu. V Národním divadle... Vydřel to a zahrál. Při zkoušení role Hilsnera v televizním filmu Zločin v Polné se zase rozjel přímo do Polné a seznámil se tam s lidmi i místem.

Pepa nejdříve vystudoval režii a poté filozofii na Univerzitě Karlově. Vyhrál film, ke kterému inklinoval od mala. Teď točí dokumenty pro ČT a baví ho to. A nejmladší Fanda za rok maturuje. Od kočárku jsme se snažili, a tak jsme mu místo chrastítka dávali stetoskop. Místo Hrubína měl anatomii, no, nezabralo to (velký smích). Ještě do kvarty ho to bavilo, ale čemu se nakonec bude věnovat, je pro nás zatím opředeno tajemstvím - snad počítače.

Sice prázdninový, ale přípravy na novou sezonu jsou v plném proudu. Diváci se mohou těšit na nové pohodlné sedačky.

Pilně připravujeme přehlídku slovenských divadel, která se opět po letech vrací na naše jeviště. A je na co se těšit! V komedii „Odchody vlakov“ uvidí diváci Adelu Vinczeovou/Banášovou se svým manželem Viktorem. Astorka Korzo 90’ uvede divadelní adaptaci slavného Formanova filmu „Lásky jedné plavovlásky“ v režii českého dua Skútr, v níž hrají např. Zuzana Krónerová, Anna Šišková, Miro Noga, Szidi Tobias a mnoho dalších. Nebude chybět ani oblíbené Radošinské naivné divadlo s českou premiérou autorské hry „Čo sa sníva trpaslíkom.“.

S loňskou sezonou jsme se v červnu rozloučili úspěšnou premiérou kultovní hry Dennise Kellyho „Po konci světa“, kterou u nás nastudoval filmový režisér Tomáš Mašín. Toto drama svým postmoderním obsahem trochu vybočuje z našeho repertoáru, ale přesto se mu podařilo svým neotřelým, ojedinělým až filmovým ztvárněním oslovit všechny generace. Je to napínavý thriller, při kterém vám čas uteče dříve, než se stačíte nadechnout. Oba herci, Sarah Haváčová a Karel Heřmánek jr., byli letos za své výkony navrženi do širší nominace na Cenu Thálie.

Novou sezonu zahajujeme opět premiérou. Před dvěma lety jsme byli s Karlem v Londýně a tam jsme na doporučení viděli hru, která se v překladu jmenuje Hra, která se zvrtla. A byli jsme nadšeni, prochechtali jsme se celým představením. Řekli jsme si, že je to komedie, kterou musíme mít.

Hra je již tři roky absolutním trhákem londýnského West Endu. V roce 2015 získala ocenění „Olivier Award for Best New Comedy“. Po úspěšném turné po Austrálii v současné době dobývá Broadway v New Yorku, kdy obdržela ceny „BrodwayWorld UK Winner“ a „WhatsOnStage Award Winner“ jako nejlepší komedie. Tam ji ostatně viděli i Kája se svou ženou Nikol. Nám se na ni podařilo sehnat práva!

Je to divadlo na divadle. Amatéři hrají divadelní představení, takovou typickou britskou detektivku z dvacátých let, a všechno, co se má pokazit, se samozřejmě pokazí. Navzdory tomu se herci ze všech sil obětavě snaží představení dohrát do konce. Jeden gag střídá druhý a všichni se přitom skutečně vyřádí.

A představte si, že první uvedení nám vyšlo úplně náhodou na pátek 13. září.