Hlavní obsah

Hadí tanec: bolestné ohlédnutí za rodinnou tragédií

Právo, Michal Procházka

Divák České televize se čas od času nedovede ubránit pocitu, že dramatické pořady se někdy vyrábějí z pouhé povinnosti, aby se zaplnil čas. Takové stesky se ale netýkají televizního filmu Hadí tanec, pátého dílu volné série Oběti. Po dílech Přepadení, Znásilnění, Svědek a Jiný člověk přichází z pera scenáristy Miroslava Sovjáka film věnovaný domácímu násilí.

Foto: Stanislava Dvořáková

Setkání s autorem fotografií a básní Josefem Kvičerou bylo naplněno krásou Orlických hor, vroucího vyznání kouzlu přírody a romantikou hudebních tónů.

Článek

Jde o dílo mimořádně zdařilé i záslužné, protože se dotýká problému, jaký vyplývá na povrch většinou jen v anonymních statistikách, domácího násilí.

Olinka je ve vynikajícím podání herečky Ivany Chýlkové vystudovaná tlumočnice, která si vzala staršího muže, zůstala doma a stará se o tři děti i o to, aby bylo poklizeno jak v klícce. Její Vláďa (excelentní Alois Švehlík) je hodný, ale zároveň i pedant, uzurpátor a náladový morous, kterému se musí trochu posluhovat, ačkoliv je těžko se zavděčit. Ctí rodinu, pořádek a šetrnost a má ženu rád, třebaže to neumí dát najevo. Raději ji před druhými shazuje.

Vše se ale změní, když se Olinka rozhodne najít si lukrativní práci a začne se "nacházet", zatímco Vláďa čtyři roky před důchodem přichází o své postavení v práci i o mužské sebevědomí. Žárlivost, zášť, uražená ješitnost i vzájemné odcizení mají za následek, že se rodinný život postupně změní v peklo, z něhož není snadné uniknout. Zvlášť když se bitá a ponižovaná žena zdráhá s dětmi odejít, protože se bojí neznáma, protože se před ostatními stydí za vlastní rodinné fiasko či jen kvůli návalům lítosti a bláhovému přesvědčení, "že právě kvůli ní se stane zázrak" a on se změní.

Ohlédnutí až příliš moralizující

Autoři vyprávějí příběh retrospektivně, v podobě bolestného ohlédnutí, které přichází po rodinné tragédii. Jeho slabinou je, že možná až trochu příliš připomíná materiály krizového centra, dialogy jsou často demonstrativní a motiv hada požírajícího morčata je příliš přímočarý. Na druhou stranu se dobře rozehraná manželská partie vystříhala černobílého vidění a předpojatosti. Tam, kde režisér Jan Slavík žene scénu do domácího konfliktu, v němž jsou všechny zbraně i citové a pěstní direkty dobré, nelze filmu upřít sugestivitu a pravdivost, jaká se v ČT nevidí ani ve zpravodajské relaci.

Švehlík dovedl mistrně vystihnout "zraněné české fotrovství", malé domácí zlo, které za nepříznivých konstelací dovede narůst do obřích rozměrů. Ze všech těch modřin, kruhů pod očima, urážek, rozstříhaných šatů a nakonec ze šikany v lese s hrou na kurvičku a rasa nakonec mrazí.

A při sledování filmu nelze nemyslet na to, že takové věci se za dveřmi některých domovů dějí.

Hadí tanec (2005)

Hadí tanec (2005) Režie: Petr Slavík, scénář: Miroslav Sovják, hrají: Alois Švehlík, Ivana Chýlková, Ondřej Pavelka, František Němec, Věra Galatíková. ČT 1, 30. ledna, od 20 hodin

Anketa

Jak se vám líbil Hadí tanec?
Byl nadprůměrný
88,8 %
Představoval průměr
2,1 %
Nezaujal mne
1 %
Nesledoval jsem jej
8,1 %
HLASOVÁNÍ SKONČILO: Celkem hlasovalo 484 čtenářů.

Výběr článků

Načítám