Článek
Co se zračí v melancholickém názvu desky Cry neboli Pláč?
Je to patrné ze samotného titulu. To, co by ve vás ideálně měla zanechat, je silné citové hnutí mysli. Posláním hudby je podle mě to, aby si posluchač sáhnul na své nejhlubší životní emoce, které v něm můžou vyvolat až slzy.
Podněcuje vás v tvorbě především bolest?
Ne nutně, ta je jen součástí procesu. Spíše se soustředím na okamžiky, které jsem s někým sdílel. Třeba v písni Sweet z debutového alba, která má pozitivní nádech, píšu o tom, jak krásné je se do někoho zamilovat a současně jím být milován.
Myslím, že smutek v naší hudbě vychází především z toho, že takový skvělý moment s protějškem trvá opravdu jen mžik. Ono štěstí je už minulost, na niž se jen vzpomíná.
Americký baskytarista MonoNeon: Přál jsem si vytvořit vlastní svět
Titulní skladba Cry vypráví o neopětovaném citu, album ale obsahuje vesměs uklidňující až hypnotické písně. Jde vám o kontrast smutku s nadějí?
Řekl bych, že jste to pojmenovala přesně. Když zažíváte vášnivý, romantický vztah, váže se k tomu i smutek. Je to cena, kterou za ty dobré prožitky platíme.
Jak debut, tak poslední desku jste s kapelou nahráli v poměrně krátké době, první v Brooklynu, druhou na Mallorce. Je pro vás lokace a intenzita produkce zásadní?
Ano, obojí je extrémně důležité. Klasická nahrávací studia jsem vlastně vždycky tak trochu nesnášel. Kdykoli jsem se v nich ocitnul, pokaždé jako by přišla nějaká smůla, takže jsem takové nahrávání nakonec zavrhnul. Snažíme se proto najít zajímavé, neotřelé prostory.
První EP jsme nahráli na schodišti na univerzitě v mém rodném městě El Pasu v Texasu. Debutové album vzniklo za pouhé tři dny v malém pokoji během zimy v New Yorku. Nahrávání druhé desky byl doslova zázrak, stvořili jsme ji v úžasné vile na Mallorce, převážně v noci. Noční hodiny mám pro tento účel rád, myslím, že se pocit z nich promítl do hudby.
Chcete říct, že noc vytváří odlišný zvuk?
Neřekl bych přímo zvuk, ale dostane vás do jiného duševního rozpoložení. Je to podobné, jako když se s někým bavíte za denního světla, při západu slunce nebo po něm, pokaždé bude mít váš rozhovor rozdílnou atmosféru. A to samé chci pro naši hudbu, aby navodila pocit noci.
RECENZE: Hackney Diamonds od Rolling Stones. Kdo jiný má nahrát dobré rockové album?
Písně Cigarettes After Sex se objevují na platformě YouTube coby hudební doprovod klipů z filmů Ztraceno v překladu, Snílci nebo Smrt panen. Je to i obráceně? Inspiruje vás kinematografie ve vaší tvorbě?
Senzační je, že tvůrci těchto videí vybrali tituly, které mám rád. Ztraceno v překladu je skvělý snímek, stejně tak například Karneval duší, jehož sestřih se také objevil s hudbou od Cigarettes.
Hodně na mě zapůsobilo, že si fanoušci tyto výborné počiny spojují s naší tvorbou. Vedle vztahů na mě má největší vliv právě kinematografie. Když píšu skladby, chci, aby se lidem při jejich poslechu v hlavě vybavil takový malý film.
Do Prahy se vracíte potřetí. Letos odehrajete dvojkoncert v O2 universu, kam se pro velký zájem přesunul z Lucerny. Upravili jste na základě změny místa konání i jeho koncept?
Ano. Nikdy jsme koncerty nepojímali jako show, ale teď, když hrajeme v tak obří hale, chceme, aby velikosti místa odpovídala koncepce našich vystoupení. Tentokrát by měla být výraznější a v podstatě působit filmově.
V posledních letech jste vydali tři samostatné singly, You’re All I Want, Pistol a Bubblegum. Můžeme očekávat třetí studiovou desku?
Můžete, je skoro hotová a měla by vyjít příští rok v létě. Bude mít lehce odlišný zvuk od předešlých nahrávek. Jsem z ní nadšený, umožnila mi popřemýšlet a interpretovat události posledních tří let. Bude obsahovat asi deset skladeb s celkovou stopáží přibližně čtyřiceti minut. Nemám totiž rád, když deska působí zdlouhavě.
Jindra Polák ze skupiny Jelen: Cítím už méně adrenalinu a více klidu
Skupina Kafka Band vydala album Der Process: Chceme především odvyprávět příběh
Může se vám hodit na Firmy.cz: O2 universum
Může se vám hodit na Zboží.cz: Cigarettes After Sex - Cry