Článek
Program závěrečného dne přinesl ale i další zajímavá jména. The Faim dovezli od protinožců slušnou várku kytarového popu. Hlavní osobou byl vokalista Josh Raven, který pohazoval havraní hřívou, a zároveň dokázal svým rtuťovitým pohybem strhnout publikum k výrazné odezvě.
To britsko-filipínská zpěvačka a kytaristka Beatrice Laus, honosící se bojovým jménem Beabadoobee, prezentovala melancholické písničkářství velmi syrově. V její hudbě bylo možné zaslechnout vlivy The Cranberries či Alanis Morissetteové, ale i raných The Cure.
Beabadoobee prezentovala syrovou a potemnělou melancholií.
Newyorčané Two Feet, jejich krajané Weezer a Britové Don Broco ukázali, že křížení rozličných hudebních stylů je nejen v módě, ale může být i vysoce funkční. Když se to ovšem umí. Kanadsko-americký zpěvák Grandson publikum rozdováděl asi ze všech nejvíc. I když jsou témata jeho textů spíše vážná a politicky zabarvená, dokázal živočišným projevem atmosféru odlehčit. Směs rapu a crossoveru, kterou dával k lepšímu, působila tak emotivně, že lidé zapomněli, o čem jeho skladby vlastně jsou, a propadli všeobecnému veselí.
Pardubická Vypsaná fixa držela domácí prapor hodně vysoko. Hrála skladby na přání fanoušků a byla to dobrá taktika. V nasazení se jí bezpochyby vyrovnali Dirty Blondes s energickou Danou Yousifovou za mikrofonem a je třeba zmínit i The Prague Burlesque Show, která zavedla publikum do světa erotického dusna předválečných kabaretů a tančíren.
Kanadské Sum 41 vedl Derick Whibley.
Kanadská kapela Sum 41 představuje, bez urážky, Green Day v malém vydání. Tuto ideu potvrdila i následná symbolická konfrontace. Její set nebyl špatný, i pódiová prezentace vyzněla slušně. Zvlášť obrovitá hlava ďábla na scéně v rudém oparu působila impozantně, a Derick Whibley je bezpochyby dobrý frontman. Přesto kapele chyběl pověstný malý kousek k tomu, aby se svým slavnějším kolegům zcela vyrovnala.
Green Day, hlavně zásluhou kytaristy a zpěváka Billieho Joea Armstronga, působili velmi uvolněně a přirozeně. Také uvěřitelně, což je základ úspěchu podobných kapel. Písně hráli takříkajíc levou zadní, a navíc u toho bavili sebe i mnohahlavý dav pod obřím pódiem.
Green Day na Rock for People.
To, co ale oba soubory spojuje, je jejich úcta ke slavnějším kolegům, kteří je dovedli k tomu, čím se dnes živí a baví. Sum 41 složili hold Queen zrychlenou We Will Rock You, Green Day si na ně vzpomněli také, když jako intro použili píseň Queen Bohemian Rhapsody. Poděkovali i The Ramones intrem z písně Blitzkrieg Bop, zacitovali riff z Iron Mana od Black Sabbath a udělili pochvalu svým našminkovaným krajanům Kiss hitem Rock and Roll All Nite.
Letošní šestadvacátý ročník festivalu ukázal, že nastavený kurs je správný. Pořadatelé eliminovali počet tuzemských interpretů na minimum (koneckonců je můžeme vidět na mnoha jiných letních akcích) a vsadili na objevování zajímavých kapel ze zahraničí. Leckteré z nich by běžný fanoušek možná nacházel jen stěží. Proto tkví hlavní hodnota Rock for People především v osvětě a rozšiřování obzoru v oblasti moderní populární hudby.
Může se vám hodit na Zboží.cz: