Článek
Možná přítomnost Hiltonové ukazuje, jak se punk za léta proměnil z ryze rebelské hudby, protestující celému světu, v celkem nekonfliktní žánr, který pobouří nanejvýš nerudné obstarožní sousedy. A to ještě Good Charlotte nejsou zcela bezzubí - alespoň v textech - což prokázala sžíravá píseň Lifestile of the Rich and Famous, označovaná za punkový hit roku 2002. Napsali ji v době, kdy ještě nebyli slavní a těžko by se dostali do blízkosti hvězd večírků typu Hiltonové.
Přes své texty Good Charlotte nemají mnoho společného se Sex Pistols natož s Dead Kennedys, nežene je nenávist a nerozčiluje je americká politika. Ani jejich hudba není plná vzteku. Hrají svižnou hudbu s chytlavými melodiemi. Nebojí se ani opřít se do kytar, ovšem pro jistotu schovají jejich ostré hrany v oparu kláves, takže by jejich písničky z posledního čtvrtého optimistického alba Good Morning Revival, které mají mnohdy spíše blíž ke stylu emo, mohly příjemně osvěžit vysílání Radiožurnálu, aniž by vyděsily konzervativnější posluchače. Co taky jiného čekat od obdivovatelů Kylie Minoque.
Kapelu dala dohromady dvojčata Joel a Benji Madden, první se postavil k mikrofonu a druhý se chopil kytary. Třetím členem se stal ještě v roce 1999 baskytarista Paul Thomas, později se ke kapele připojil druhý kytarista a hráč na klávesy Billy Martin Bubeníky parta střídala, tím současným je Dean Butterworth.
Cit pro melodii a hitový potenciál ukázalo už debutové album z roku 2000 nazvané prostě Good Charlotte. Navázala na ně veleúspěšná deska The Young And The Hopeless z roku 2002, které se prodalo bezmála 5 milionů kopií. Na čtvrté desce ale ustoupila do pozadí i původní hořkost v textech a kapela se tak zcela vzdálila punku.