Článek
Jedním z oněch zářivých malých příběhů je Ředitelská lóže, dialog dvou starých hereckých šmíráků v penziónu pro přestárlé.
Úsměvné vzpomínání na zašlé bohatýrské časy mezi každodenními úkony, jež se scvrkávají na zápisy o ranní stolici, proškrtávání kolonky erekce a na tajné kouření za zády sestřičky (Jana Plodková), která naplňuje erotickou obraznost.
Ti dva se navzájem moc rádi nemají, ale oba čekají na zázrak - že přijde nabídka být ještě alespoň jednou na jevišti a vychutnat si potlesk.
V ohnisku Sedal a Maršálek
Na scéně v rolích svých kolegů, na které už sahá smrt, bez zbytečného patosu excelují Ján Sedal a Miloslav Maršálek. I oni dva jsou už muzeálními kousky prostějovského a brněnského divadelního experimentu.
Maršálek je zlostnější, popletenější, rezignovanější, Sedal představuje okoralého elegána plného nerealizovatelné chuti do divadla i do života. Oba pak jsou neokázalou oslavou, opravdu to slovo užívám s rozmyslem, hereckého stavu: v reflektorech zářivého, ale pomíjivého, na konci cesty smutného.
HaDivadlo Brno - Arnošt Goldflam: Ředitelská lóže. Režie Ondřej Elbel, dramaturgie Luboš Sůva, hudba Petr Hromádka. Česká premiéra 30. prosince 2004.