Článek
Už natočil skladby Mahlera a Schumana, loni i Beethovena. Svůj mahlerovský program Dark Flame představí o den později v Jihlavě na festivalu dokumentárních filmů.
Jak to, že váš zájem sahá od jazzu ke klasice?
Vyrůstal jsem ve Filadelfii, kde má velké zázemí jazz i klasická hudba, ale hrálo se tam i hodně rhythm and blues a funky, do města přijíždělo hodně muzikantů z New Yorku. Působil tam i avantgardista Sun Ra. Protože jsem hrál na piano, získával jsem zkušenosti s různými styly, i když jsem především toužil stát se jazzovým pianistou v New Yorku. Hrál jsem též soulové písně Jamese Browna, kubánskou hudbu i klasické kousky. Vždy jsem se setkával s lidmi, kteří poznamenávali, že bych měl zůstat stylově čistý. Rozuměl jsem jim, ale nesouhlasil s nimi. Chci skládat a hrát úplně svobodnou hudbu.
Jak na vás zapůsobil New York?
Moje hudba se změnila. Někteří tomu říkají vliv genia loci New Yorku. Za těch patnáct let, co tam žiji, jsem hrál s řadou hudebníků mnoho odlišných druhů hudby, věnoval se odlišným projektům a doufám, že díky tomu má moje vlastní tvorba odlišnou tvář. Sice jsem vyšel z jazzu, ale současně se věnuji i elektronice a experimentům s vážnou hudbou. To, co dnes vytvářím, má blíž k soudobé hudbě než k jazzu, byť i jazz v sobě zahrnuje hodně stylů.
Co pro vás znamenají Goldbergovy variace?
Goldbergovy variace jsou především neuvěřitelné hudební dílo, v němž se způsob, jakým je hudba napsaná, prolíná s Bachovým životním osudem. Obsahuje v sobě řadu stylů, které Bach miloval, a jsou v něm i vysloveně taneční čísla. Nechybí ani závěrečný vtípek, když Bach k dílu připojil dvě pijácké písně, protože poslední variace je z oslavy, kde všichni hodně pili. To jim dává zvláštní ráz. Už jako malého kluka mě velmi inspirovaly. Později jsem si uvědomil, že řada jich je pojata jako jazzová improvizace, jako když se ve standardech improvizuje v rámci harmonie. Napadlo mne, že by šlo i napsat nové dílo, které k němu bude paralelou. Jestliže Bach použil dobový tanec, my můžeme použít třeba mambo.
Cítil jste respekt k mistrovskému dílu?
Miluji Bacha a jeho dílo jsem příliš neměnil. Kromě toho, že jsem v něm uplatnil improvizaci, tedy postup, který používá většina jazzových hudebníků. Cítím k Bachovi respekt, ovšem z pohledu hráče, který může hrát řadu různých stylů mezi jazzem a klasikou. Naše show není nepřátelskou parodií Bacha.
Mnohým může toto pojetí ale vadit.
Ano, když slyšel Irving Berlin zpívat Billie Hollydayovou jednu svou píseň, tak jí řekl: "Ne, to není moje hudba". Jeho píseň byla základem pro improvizaci a taková je celá tradice jazzu. Mě to tedy nezajímá jen jako laciný trik.
Vyžadují Goldbergovy variace nějaký speciální přístup k improvizaci?
Goldbergovy variace mají jasnější strukturu než jiná díla, která jsem složil nebo hrál. Když jsem poprvé začal přemýšlet o jejich natočení, myslel jsem si, že to bude projekt pro sólové piano. Členové mojí skupiny mi ale říkali, že by chtěli hrát Bacha. Chtěl to i můj DJ. Hudebníci, s nimiž hrajete, vás inspirují.
