Článek
Jedno staré hudební přísloví praví: „Z rokenrolu se neodchází, v rokenrolu se umírá.“ Lze je samozřejmě vztáhnout i na další obory lidské činnosti, ale v hudbě (a nemusí to být zrovna rokenrol) to platí dvojnásob. V jejím světě je dobře. Stírají se v něm rozdíly mezi generacemi, nehraje v něm roli barva kůže a legendy se v něm patřičně ctí. Stát se jeho součástí znamená obdržet důvod k naplněnému životu, a to bez ohledu na to, jestli se dostaví sláva, nebo jen pravidelné koncertování s chutí a nadšením. Je to legální droga, která je návyková.
Poslední turné ohlásili v minulosti Judas Priest, Scorpions, Olympic, Katapult a mnozí další. Drtivá většina z nich se po nějaké době na pódia, a tedy do hudebního světa, vrátila. Důvod byl prostý – umělcům chyběla droga bytí před nadšenými fanoušky. Mnozí z nich mluví o tom, že je s přibývajícím věkem stále méně příjemné lopotit se na koncertních turné. Jakmile ale vejdou na pódium, svět se změní a je krásný.
Nadále tedy budou mnoha lidem pro legraci ti, kteří ohlásí poslední turné a po čase se na pódia vrátí. Nadále to ale bude obvyklý jev, jenž lze maximálně tak zlehčit, nikoli změnit.
Rolling Stones, Beach Boys, Charles Aznavour, Karel Gott a další starší umělci neodešli, protože pódium ke svému životu potřebují. Ti, kteří se rozhodli ho opustit, se zase vrátí.
Z rokenrolu se totiž neodchází…
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: