Článek
Rozhodně je to záslužný počin. Vyspělý kulturní svět v podobných projektech hudební scénu již řadu let respektuje, však byly výstavy o Davidu Bowiem či kapele Rolling Stones tvůrcům té o Gottovi inspirací. A je přirozené, že první velká česká je věnována právě jemu.
Expozice sama pak nabízí novinové koláže, které vytvořila sběratelka, jež od padesátých let nalepovala tisíce výstřižků na velké archy, a uchovala tak zpěvákův příběh prostřednictvím článků, rozhovorů a reportáží. K vidění jsou i mnohé fotografie, plakáty, alba, kostýmy, v nichž Gott vystupoval, či jeho obrazy. Pohlédnout lze na ceny, jež během kariéry získal, ať už jde o Slavíky, TýTý, nebo zlaté a platinové desky z domova i ze světa.
Expozice se nevyhýbá ani tématům, jimiž jsou Gottova půlroční emigrace a účast na Antichartě. Vystavena je na ní ryčka rentgenových desek, respektive přístroj domácí výroby na zapisování zvukových záznamů do rentgenových snímků, či zpěvákova první vydaná nahrávka na gramodesce.
Plocha, na které je výstava instalována, je překvapivě rozlehlá, takže pokud se návštěvník rozhodne si prohlídku opravdu užít a načerpat z ní informace, zůstane v trupu lodi, v němž se expozice nachází, i déle než hodinu. Příjemné jsou proto odpočinkové zóny se sedačkami, k tomu všemu hraje ze všech stran muzika a promítají se videozáznamy z koncertů i televizních pořadů.
Mohlo by se říct, že Gott, My Life je výstava kompletní, provázející důsledně zpěvákovým uměleckým životem od mládí v padesátých letech po současnost. K tak definitivnímu konstatování jí však chybí nějaké překvapení, nápad či prvek, který by návštěvníky více zapojil do děje, zaskočil nebo příjemně naladil.
V temných prostorách totiž jinak jen čtou články, poslouchají hudbu, sledují záznamy a možná jim to po nějakém čase přijde trochu stereotypní.