Článek
A pak, v polovině letošního října, byl zveřejněn text akademického senátu AVU a v něm stálo mimo jiné: „… rektorka systematicky odmítá otevřeně a upřímně pojmenovat zjevně existující problémy, přičemž dochází k jejich bagatelizaci a zastírání reálného stavu věcí.
Tento přístup vytváří atmosféru nedůvěry v procesy řízení a brání konstruktivnímu dialogu vedoucímu k nalezení řešení.“
Tři prorektorky a jeden prorektor odmítli s rektorkou Marií Topolčanskou dále spolupracovat a na své posty rezignovali. Pod tlakem nastalé situace následně rezignovala i rektorka. Škola má nyní provizorní vedení, to řádné by mělo vyjít z voleb někdy počátkem příštího jara.
Generační válka, oprávněná kritika drog a dekolonizační žirafy? Spor umělců pokračuje
Média při informování o těchto událostech jedním dechem připomínala červnovou petici kritizující tři výtvarné instituce v zemi, mimo jiné AVU, a titulky pak v krátkých spojeních konstatovaly, že „kritizovaná rektorka odstoupila“. To nebylo fér. Ona (mizerně formulovaná) petice daleko spíš haněla některé obecnější posuny ve výuce a přístupu než rektorku.
Ale tak jako neomalená petice a její mediální rezonance představovaly jeden extrém, nynější holé referování a minimální komentování je druhý extrém. Nikdo se veřejně nepozastavuje nad tím, že vedení sice AVU deklarovalo „férovost, rozmanitost, vstřícnost a péči“, ve skutečnosti mezi sebou nedokázalo komunikovat, pnutí narůstalo, jednoho dne to prasklo a vedení se rozpadlo.
Ti, kteří jsou na AVU zaměstnáni a jsou v té věci ochotni se vyjadřovat do médií (například kunsthistorik Tomáš Pospiszyl), však zmíněný rozpor nereflektují, tvrdí, že atmosféra na škole je v zásadě dobrá a provoz normálně běží, ačkoliv výčet nedostatků, které zformuloval akademický senát, na hladký provoz zrovna neukazuje. Na AVU tedy smrděla pouze hlava, ovšem zbytek ryby zůstal zdravý?
V úvodu citovaná slova o inkluzivnosti & spol. jsou příkladně progresivistická. S tím, co hlásají, obecně lidsky souhlasím, ale vždy je mi podezřelé, když se zásadami někdo mává jako s praporem – lepší je naplňovat je bez deklarativnosti. K tomu AVU má, ukázaly minulé týdny, daleko. Méně okázalosti, milá akademie!
Kritizovaná rektorka AVU končí, s ní i prorektoři
Pedagog AVU Julius Reichel: Veřejnost vnímá pár aktivistů. Většina studentů mlčí a pracuje
