Článek
Oproti loňsku pořadatelé udělali pár změn. Tou hlavní byl přesun velkých večerních koncertů do obrovského stanu s kapacitou bezmála tři tisíce sedících diváků. Zatímco v prvních dvou letech se hrávalo na zámeckém nádvoří a rozmarům počasí nebylo možné čelit jinak než trpělivostí, letos se případný rozmar diváků nedotýkal, stejně tak účinkujících. Výhodou bylo i to, že obvyklý venkovní šum zůstal za plachtami stanu a koncerty měly vesměs velmi dobrý zvuk.
Hlavní hvězdou festivalu byl francouzský hudební skladatel Eric Serra, který se svou skupinou předvedl v sobotu večer bravurní výkon. Škoda že ve stanu nebylo vyprodáno, důstojnosti a kouzlu večera by to prospělo. Skutečností nicméně zůstává, že čeští diváci ještě návštěvy koncertů se živě hranou filmovou muzikou nemají tolik zažité, a tak že je to dobře strávený čas, budou muset mnozí teprve poznat.
Přitom koncert filmové hudby Ondřeje Soukupa s jeho komentáři byl zážitek, který návštěvníka vtáhl přímo do filmových výroben a show Vivaldianno hraná pod širým nebem s projekcí na poděbradský zámek byla nezapomenutelným hudebně-vizuálním prožitkem.
Soundtrack Poděbrady představuje nejen tvůrce a hudebníky ze zahraničí, ale zatím především ty z domácí scény. Nabízí jejich koncerty, které už se v takovém provedení třeba nikdy nebudou opakovat. Návštěvníci festivalu je též mohli potkávat ve městě a diskutovat s nimi, protože akce oba světy spojuje.
Program čtyř dnů byl bohatší než v minulých letech. Přinesl vystoupení pozornosti hodných hudebníků domácí scény, výstavy, promítání, workshopy i prezentace, jejichž úkolem nebylo vyplnit čekací dobu na večerní koncert, nýbrž zaujmout, pobavit či předat zkušenost.
Mezi návštěvníky se leckdy horlivě diskutovalo o tom, které slavné hosty by v příštích letech mohl festival přivítat. Tento zájem o věci budoucí svědčí o tom, že Soundtrack Poděbrady má zaděláno na to, aby rostl dál. Jako vstupní brána k exkurzi do světa filmového kumštu funguje už teď.