Článek
V pražské Galerii Rudolfinum představují mezinárodní výstavou Shifted Realities (Posunuté reality) šest děl vizuálních umělců a umělkyň.
V digitální době, kdy dostalo medium tvorby úplně nové druhy štětců a téměř nekonečnou paletu barev, nabízejí různé varianty obrazového vyjádření. Základní otázky jsou: „Co je realita? A je realita jenom jedna?“
Galerie přichází s takovým tématem v navýsost vhodný čas, kdy komunikace a celá globální společnost stojí před propastí obrovských informačních rizik. To, co vidíme, je skutečné? To, co slyšíme, se opravdu děje? To, co čteme, psal živý člověk?
Videoartistka Adéla Babanová, jediná Češka ve výběru, konfrontuje diváka s hitchcockovsky laděným příběhem formou obří čtyřkanálové videoprojekce, kdy jsou jednotlivé panely tak šikovně seřazeny za sebe, že tím dějem doslova procházíte.
Do dalšího sálu pronikavým světlem prostupuje multimediální instalace The Doors, zkoumající psychedelii, užívání drog a umělou inteligenci. Vypadá jako mystická umělá zahrada a poukazuje na kalifornskou historii, Silicon Valley a dnešní technologický průmysl.
Osobně mě nejvíc zaujal hned úvod od Eda Atkinse. Sledujeme umělcovu konverzaci s vlastní matkou během lockdownu. Muž sedí na židli v hotelovém pokoji, posouvá si na nose kulaté brýle, mne si strniště na tváři a kouří. Počítačová animace se zastavila přesně na té úrovni, abychom mohli zapochybovat, jestli je to skutečný člověk, nebo ne.
Takový kulturní prožitek z pohyblivých obrazů je těžko přenositelný. Na internetu si sice některá ta videa pustíte, ale tady, v Galerii Rudolfinum, se v nich můžete přímo ocitnout.
Vstup je zdarma, expozice je přístupná ještě do 11. června.