Článek
A doprovodil ji na titulní stránce fotomontáží, na které kritik, ironicky přezdívaný „literární papež“, zuřivě trhá vejpůl Grassův nový román.
Stejné pozdvižení měla vyvolat devítisetstránková bichle Jana Nováka „Milan Kundera. Český život a doba“. Už dny předtím, než se měla objevit v knihkupectvích, byla v médiích prezentována jako publikace, jejímž cílem je rozcupovat Milana Kunderu.
Když ale dva dělají totéž, není to totéž. Grass i Kundera jsou světoznámé romanopisecké veličiny. Reicha-Ranického zná kdekdo. Prozaika Jana Nováka v jeho novopečené pozici literárního kritika a historika nezná ani nemůže znát nikdo.
Předčasným publikováním recenze knihy Güntera Grasse nedodržel časopis Der Spiegel takzvanou čekací lhůtu. To je požadavek, aby jakákoli informace nebyla zveřejněna před jistým datem, ba před jistou hodinou. V literární kritice to znamená, že recenzenti nesmějí rozebírat knihu v médiích předtím, než bude mít čtenář možnost si ji pořídit.
Zákony sice předčasné rozšiřování informací přímo nezakazují, ale existuje cosi, co je v anglické jazykové oblasti nazýváno „džentlmenská dohoda“. Lepší je chovat se jako džentlmen a dodržovat nepsaný zákon než angažovat advokáty a soudce. Ti, soudě podle právnické hantýrky, jazyku a literatuře rozumějí pramálo.
Při autogramiádě ve Frankfurtu na Mohanem si kritik Reich-Ranicki s Günterem Grassem vzájemně plácali po zádech a vystupovali jako staří dobří přátelé. Předčasně zveřejněná zdrcující kritika Grassova románu udělala knize reklamu. Šlo tu o literaturu, o knihu.
Předčasná mediální prezentace fasciklu Jana Nováka měla rozdmýchat pozapomenutý humbuk z roku 2008 kolem Kunderových údajných hříchů. V tomto případě nešlo o knihu.
Může se vám hodit na Zboží.cz: