Článek
Když před nějakými třemi lety tvůrci oznámili, že dvě závěrečné série budou svým rozsahem poněkud osekané a oproti standardním deseti dílům jich bude jen sedm v sedmé řadě a šest v osmé, mnoho fanoušků se bálo, jak se na kratším prostoru podaří zdárně vystavět napětí a ukončit příběhy jednotlivých postav.
Obavy to byly oprávněné, protože právě zrychlení děje na úkor gradace posledním dvěma řadám značně uškodilo. Sám se k tomu vyslovil i autor knižní předlohy George R. R. Martin, který si představoval sérií víc než deset.
| Přečtěte si také: |
|---|
| Hra o trůny končí, vztek diváků roste. Přetočení série žádá už milion fanoušků |
| Tisíce rodičů, kteří pojmenovali dceru Daenerys, si teď rvou vlasy |
Dvouletá pauza mezi sedmou a osmou řadou navíc v divácích vyvolala pocit, že se blíží něco skutečně nevídaného – velkolepé finále, jak se patří. A velkolepé, co se týče efektů, skutečně bylo. Nešlo očekávat, že se vyvrcholení tak ohromného kolosu, jakým Hra o trůny byla, ponese pouze v chytrém konverzačním duchu.
Osekáním epizod ale došlo k řadě dějových zkratek, které, ač ve finále vedly k docela očekávaným a logickým koncům, připravily seriál o to, co na něm bylo za celou dobu tím nejcennějším, a to o plynulý charakterový vývoj postav a proměnu jejich motivací.
Proměna Daenerys Targaryen, která se z dobrosrdečné osvoboditelky v poslední sérii přerodila v totálního tyrana, nebyla šokující. Pozorný divák si mohl povšimnout, že její postava byla vždy svým způsobem nelítostná a dokázala za svým cílem jít přes mrtvoly.
Onen finální přerod potřeboval ale mnohem více času, než kolik nám ho dali tvůrci, aby všichni diváci dokázali motivaci jejího konání vysledovat zcela bez problémů. Když Daenerys padla ve finální epizodě rukou Jona Sněha alias svého synovce Aegona Targaryena, rovněž to nebylo žádné velké překvapení. Jen měl mít ten moment víc času uzrát.
Na intriky už nebyl prostor
Finální řadu ale ve výsledku nejvíce pohřbila přehnaná očekávání fanoušků, jak tomu už často u velkolepých zakončení snad jakékoli knižní či filmové ságy bývá. Takový fanoušek má totiž svou představu, jak by se děj měl odvíjet, a nejde mu ani tolik o samotné rozuzlení, pokud je opodstatněné a vyargumentované, ale aby se mu dostalo toho, kvůli čemu si dané dílo zamiloval.
Sám jsem jakožto fanoušek i čtenář předlohy – dosud pěti vydaných dílů Písně ledu a ohně – doufal především v kvalitně vykonstruované drama, liboval jsem si v šokujících zvratech, intrikách, politikaření. Pro ně ale už v samotném finále zkrátka nebyl čas a ani opodstatnění. Kdo očekával něco jiného než ticho před bouří a následně samotnou bouři, lhal sám sobě.
Poslední série Hry o trůny jistě nepatří mezi ty nejlepší, na druhou stranu si nezaslouží ani takový lynč, který ji od odvysílání prvního dílu provází. Tvůrci David Benioff a D. B. Weiss snad na druhou stranu pochopí, že není radno věci uspěchat a vytvářet příkré dějové zkratky.
A koneckonců, kdo se cítí finální řadou Hry o trůny zklamán, má možnost začíst se do knih, kde se podhoubí daných postav vytváří skutečně rozvláčně a důsledně — jeden díl čítá 800 i více stran, přičemž dějově se navíc knihy a seriál citelně rozcházejí. Postačí se jen obrnit trpělivostí a vyčkat, až George R. R. Martin dopíše zbylé dva díly. A myslím, že se nezdravého fanouškovského očekávání může bát úplně stejně jako finální série Hry o trůny.
Může se vám hodit na Zboží.cz: