Článek
Zablocki při vykonávání své novinářské profese dobře poznal Českou republiku a rozhodl se rozptýlit představu řady Poláků o tom, že jsou obyvatelé naší země milí, nekonfliktní a přátelští a pobyt u nás je nezapomenutelný v tom smyslu, že se tu pije skvělé pivo a středem všeho je krásná Praha. Navázal tím na v Polsku i u nás již vydané publikace Pepíci. Dramatické století Čechů polskýma očima od Mariusze Surosze a Gottland od Mariusze Szcygiela.
Jeho kniha přináší několik zajímavých příběhů z českých či československých novodobých dějin, vypráví o zničení města Mostu, o stavbě tunelu Blanka, o tom, jak se u nás nedaří stavět dálnice, a už vůbec ne lacino, o mizerných politicích, vulgarismech, těžkém jídle či rasismu. Podobných příběhů je v celém světě dost a dost. Nelze ale podle nich připnout jakémukoli národu přívlastek.
Pokud bychom se drželi originálního názvu knihy, chtěl Zablocki napsat, že Česká republika není ráj. To ale mohl psát o kterékoli zemi, v každé by našel desítky události, skrz které lze zpochybnit čísi představy o ní.
Pokud si někteří obyvatelé Polska o Češích myslí věci dobré, mají k tomu důvod. Stejně tak mají jistě důvod ti, kteří si myslí věci zlé. Těmi důvody jsou obvykle vlastní zkušenost, a leckdy stačí, aby šlo jen o jedno či dvě setkání.
Sklon věci zevšeobecňovat by ale neměli mít novináři. Za dobrými i zlými událostmi, o nichž Zablocki v knize píše, stáli jednotlivci. Jejich selhání či přínos mohly vstoupit do dějin země, stále to jsou ale záležitosti konkrétních lidí. Dobro a zlo je přece v jednotlivých lidech.
Proto je kniha Michala Zablockého pouhým soupisem několika příběhů z obyčejné země, nikoli smysluplným pohledem na celý národ.
Může se vám hodit na Zboží.cz: