Článek
„Ještě tento týden se setká prezidium akademie, neboť mnohým zvolená interpretace stanov zkazila náladu a dojem z jinak vydařeného ceremoniálu. Musíme si říci, zda jde o akceptovatelnou producentskou strategii či o zneužití pravidel vyžadující si jejich úpravu ve prospěch celé české filmové a televizní tvorby,“ uvedl prezident ČFTA Ivo Mathé.
Co ale mnohým zkazilo náladu? To, že akademie dodržela vlastní pravidla (aby byl film zařazen do hlasování, musí se ve sledovaném roce hrát sedm dní v komerčním kině, což se stalo) nebo to, že vyhrál dvanáct ze čtrnácti Českých lvů?
Že bude mít Masaryk distribuční premiéru 9. března, bylo ohlášeno dávno před hlasováním, a členové akademie, kteří o Českých lvech hlasují, měli dost možností ho vidět. Ostatně žádnou byť jen pochybnost nikde slyšet nebylo. Ani 14 nominací nevyvolalo sebemenší pobouření a ještě po začátku ceremoniálu byla nálada v Rudolfinu vynikající.
Teprve když se počet sošek pro Masaryka začal blížit dvoucifernému číslu, začaly asi úsměvy v sále tuhnout, protože když pak byl celkový verdikt vyřčen, bylo po zbytek večera co přetřásat.
Teď se tedy bude scházet prezídium a zvažovat, zda jde o akceptovatelnou producentskou strategii či o zneužití pravidel vyžadující si jejich úpravu. Proč o ní ale neuvažovali, když byla ohlášena distribuční premiéra Masaryka? Proč o ní neuvažovali po minulém rekordmanovi, Hořícím keři, který vznikl (v době, kdy ještě nebyly v rámci Českého lva udělovány sošky za televizní projekty) jako televizní minisérie, a pak byl v mírně upravené délce nasazen jen do omezeného počtu kin.
Pro přijetí do Oscarové soutěže tento manévr nestačil, pravidlům Českého lva vyhověl a jedenáct sošek bylo akceptováno bez připomínek. Při vší úctě k oběma rekordmanům je ale přece obojí strategie svého druhu.
Scházelo by se prezidium, kdyby Masaryk dostal jednoho, dva České lvy? O tom lze bohužel jen spekulovat, ale není to spekulace zase tak irelevantní.
Zkaženou náladu by teď právem mohli mít především všichni laureáti sošek za film Masaryk. Pokud šlo o zneužití pravidel, o čemž teď budou členové prezídia mluvit, měla dostat sošku třeba místo skvělé kostýmní výtvarnice Kataríny Štrbové Bielikové neméně výborná Katarína Hollá, nominovaná za Anděla Páně 2? Měla být oceněna scénografie Galiny Miklínové, nominované za Lichožrouty místo scénografie Milana Býčka za Masaryka? A tak by se dalo velmi dlouze pokračovat. Neboť Česká filmová a televizní akademie bezprostředně po svých výročních cenách tyto ceny de facto sama zpochybnila.