Článek
Muselo to odsýpat. Letos přibyly hned čtyři nové kategorie: za hlavní a vedlejší ženský a mužský herecký výkon v seriálech; celkem večer vydal na třiadvacet cen. A protože tuzemská televizní produkce bobtná a pořádající akademie je nejen filmová, ale i televizní, dá se předpokládat, že neustane tlak na to, aby televizní tvorba byla ve Lvech zastoupena „pořádně“.
Plejáda ocenění ovšem skokově narostla už v roce 2011, kdy se začaly udělovat Ceny české filmové kritiky. Historie se nyní opakuje u literatury. Tento týden je poprvé udělována Cena literární kritiky, jež přibývá k již tradiční Magnesii Liteře.
Pořadatelé Cen kritiky se dušují, že nechtějí být konkurencí Liteře, i když jí nemohou nebýt. Orají na stejném poli. Tři knihy, jež byly nominovány na Cenu kritiky v prozaické kategorii, jsou mezi nominovanými v téže kategorii u Litery. A to původních knih vyjde za rok neskonale víc, než se v Česku vyrobí filmů a seriálů.
Mádlovy Vlny nedostaly od českých kritiků jedinou cenu. Filmem roku vyhlásili Amerikánku
V roce 2011 vznikly hned dvě hudební ceny zaměřené na českou alternativu: Vinyla a Apollo. Pokud nejste vyslovený insider, obě akce se vám slily v jeden zašmodrchaný podnik pro alternativu. Minulý týden byly uděleny Vinyly za loňský rok. Na stránkách Apolla zatím není o letošním ročníku ani řádek, takže uvidíme, co to znamená.
Obdobně „vícehlavá“ cenová žeň se vyskytuje na divadelní i architektonické scéně. Zvenku to někdy vypadá, že existují různé party, k jejichž pomyslné prestiži patří to, že si organizují cenu a ceremoniální večírek, přičemž výsledky zajímají hlavně příslušnou profesní komunitu.
Kde ta expanze skončí? Kde leží hranice, za níž nastupuje devalvace poct s naštosovaným zástupem laureátstva? Má to řešení? Sotva.
Kdybychom trvali na tom, že daleko lepší by byla hrstka všeobecně sdílených a respektovaných poct, pak by se takový požadavek rozcházel s reálným životem, který se – včetně kultury a umění – prohýbá pod nadprodukcí. Produktů je příliš, mají krátkou životnost a ceny jsou prostředkem, jak v zahlcujícím proudu k těm vybraným dílům nějak přitáhnout pozornost.
A snad to lze brát i pozitivně: inflace cen je jistým projevem inkluzivity, v tomto případě včleňování do „cenové sféry“ co možná největšího počtu tvůrců, profesí a děl. Dostává se tak i na ty dříve přehlížené.
Komentář: ČT ujíždí vlak. Seriálová kvalita se přesunula jinam
Glosa: Byl to dobrý rok, ukázalo udílení filmových Českých lvů
