Hlavní obsah

GLOSA: Karel Heřmánek, Zábradlí a potíže s Wikipedií

2. 9. 2024, 11:03

Moje první velká divácká „srážka“ s opravdu kvalitním činoherním divadlem, jež mi vyrazilo dech, se odehrála na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy jsem v Divadle Na zábradlí viděl inscenaci Bratrů Karamazových v dramatizaci a režii Evalda Schorma. Role Dimitrije hrál Karel Heřmánek, Ivana Jiří Bartoška a Aljošu Pavel Zedníček.

Pavel Zedníček a Karel Heřmánek v televizním záznamu inscenace Divadla Na zábradlí Bratři Karamazovi. K uctění Heřmánkovy památky jej dnes od 20.15 vysílá kanál ČT art.

Článek

Pro všechny tři, ukázal čas, byly roky na Zábradlí vrcholem jejich divadelních kariér.

„Když se v roce 1990 rozpadla scéna Divadla Na zábradlí, kde hrál, založil Karel Heřmánek jedno z prvních soukromých divadel u nás, které vtipně pojmenoval Divadlo Bez zábradlí,“ tvrdí o herci, jenž minulý týden zemřel, heslo na Wikipedii.

Kvalita hesla je bídná a dokládá kolísavost tohoto vyhledávaného informačního zdroje.

Karel Heřmánek oddaný divadlu i filmu. Co o sobě sám prozradil

Film

Divadlo Na zábradlí se roku 1990 nerozpadlo. Krátce po převratu naopak bylo prominentní scénou, neboť s ní byl historicky svázán Václav Havel. Ostatně v dubnu 1990 tu měla premiéru inscenace Havlovy hry Largo desolato v hlavní roli s Bartoškou a v režii Jana Grossmana, který právě s Havlem na Zábradlí v šedesátých letech působil.

Bartoška a Heřmánek odešli ze Zábradlí v roce jednadevadesát, Zedníček následující rok. Smutné na tom bylo, že jmenované trio herců stálo na čele „vzpoury“ části souboru vůči právě Grossmanovi, jenž se roku 1991 stal uměleckým šéfem divadla. Příčiny rozkolu nechme stranou, bylo by to na dlouhé a nejednoznačné vyprávění.

Faktem je, že Heřmánek spolu s manželkou Hanou založil hned v roce devadesát jedna Divadlo Bez zábradlí. Vtipný ten název tehdy přišel málokomu, daleko spíš byl vnímán jako gesto vzdoru vůči bývalému zaměstnavateli. Heřmánek rychle seznal, že postavit se na vlastní nohy není žádný med.

Původně zamýšlené rozvíjení uměleckého odkazu Evalda Schorma, jehož se všichni tři výše jmenovaní herci ve sporu s Grossmanem vehementně dovolávali, vzalo totiž brzy za své. Muselo se vydělávat. Ostatně ani „kumpáni“ Bartoška a Zedníček to s Divadlem Bez zábradlí netáhli moc dlouho. Každý z nich se vydal svou cestou.

Heřmánek s manželkou vše přestáli, dokázali divadlo stabilizovat, což vyžadovalo energii, um a taktiku různého druhu. A provoz postupně vložili do rukou potomkům. Každopádně tímhle jejich firma napsala zaznamenáníhodnou kapitolu v dějinách českého polistopadového divadelního podnikání.

Ale umělecky zůstane Karel Heřmánek zapsán v análech tuzemského divadelnictví především těmi čtrnácti lety angažmá na Zábradlí.