Článek
Po převratu se tato iniciativa transformovala v nadaci Pražský dům fotografie, pro niž se vžila zkratka PHP (podle anglického překladu názvu). Nadace našla sídlo v Husově ulici, v centru města, kde vznikla nevelká galerie, nicméně byla to – jak ukázal příští vývoj – nejšťastnější kapitola PHP. Ten fakticky zanikl v roce 2010, když se přesunul do zmíněné Revoluční ulice a nezvládl rekonstrukci tamních prostor.
Nakonec se relativně rozlehlých dvou podlaží ujala GHMP, rekonstrukci se podařilo dotáhnout, stánek dostal název Dům fotografie a provoz byl spuštěn zvučně: výstavou, která se ohlížela za fenoménem takzvané slovenské nové vlny, která se v osmdesátých letech zformovala na katedře fotografie pražské FAMU. Vyhlíželo to slibně.
Jenže naděje vkládané do Domu fotografie coby prestižního prostoru pro prezentaci fotografie se nenaplnily: za celé ty roky se nepodařilo vybudovat zřetelné zacílení galerie, promyšlenou dramaturgii. A v poslední době tento trend bohužel kulminuje.
RECENZE: Dynamický fotoromán života a díla Libuše Jarcovjákové alias Nan Goldinové východního bloku
Konkrétně: od loňského listopadu do konce letošního února tam byla instalována výstava Divoženky / Římské večírky. Šlo o videa a kresby vzniklé spoluprací umělkyň a architektek s římskými sexuálními pracovnicemi. Následovala expozice k šedesáti letům existence divadelního Studia Ypsilon. A nyní je tam k vidění snažení umělecké dvojice David Böhm a Jiří Franta; jejich kolekce Fabulant sestává z obrazů (viz přiložený snímek). Pořadatelé píší, že „autoři spolu i každý po svém ohledávali možnosti a limity malby“.
Takže na cílenou fotografickou tvorbu letos v Domě fotografie dojde až 5. listopadu, kdy zde má být otevřena retrospektiva dokumentaristky Heleny Wilson (1937–2019) spjaté mimo jiné s okruhem nonkonformních tuzemských výtvarníků a hudebníků.
Jazyk fotografie se vyvíjí, silně proměňuje, to je jasná věc. Ale i když uplatníme co možná nejširší kritéria na to, čím dnes může být fotografie a jak může být prezentována, současný program Domu fotografie prostě neobstojí. Je to ze strany Galerie hlavního města Prahy povážlivá bezradnost.
GLOSA: Jako na nepřátelském území. Proč už nikdy nepojedu do Benátek
GLOSA: Hrstka poznámek k právě končící divadelní sezoně
