Článek
Tehdy odtud vzešla výzva 5050/2020, podle níž by do roku 2020 mělo být padesátiprocentní zastoupení žen v organizaci i programu festivalů, které se k ní připojí. A Cannes jdou příkladem, který vzbuzuje úsměv na odiv stavěnou snahou i trochu nepříjemný pocit diktátu.
Ještě před začátkem rozeslali organizátoři čísla, která mimo jiné sdělují, že v týmu je 468 žen a 506 mužů, tedy 48 procent ženských zaměstnanců. Ta dvě procentíčka, která chybí k ideálnímu stavu, se do příštího roku jistě dorovnají, stačí přece propustit pár chlapů.
Ve výběrové komisi jsou čtyři ženy a čtyři muži, předsedové porot čtyř soutěžních sekcí jsou dva muži a dvě ženy a také uvnitř porot je padesátiprocentní zastoupení žen. V hlavní porotě zasedají poprvé tři režisérky a filmy žen tvoří značnou část programu. I když tady asi byla trochu potíž.
V sekci Un Certain Regard (Jistý pohled) je to sice osm filmů, ale v hlavní soutěži jen čtyři z jedenadvaceti, a to je přitom to, co svět z Cannes zajímá nejvíc.
Jenže co dělat, když k tomu nejspíš došlo příjemnou shodou okolností, že letos mají novinky Quentin Tarantino, Pedro Almodóvar, Ken Loach, bratři Dardennové, Xavier Dolan, Terrence Malick, Arnaud Desplechin nebo Jim Jarmusch. A to jsou vesměs jména (byť mužská), na jejichž filmy se čeká. A také je třeba myslet na Asiaty, domácí filmaře, Američany…
Zdá se tedy, že festival sice bude vyváženost všeho druhu prosazovat až na doraz, ale soudnost neztratil a skutečně velká jména jí neobětuje.
Může se vám hodit na Zboží.cz: