Článek
V jiných částech světa jsou lidé o Vánocích informováni hůř. Dělají divné věci a vystavují se nesmyslným pověrám. Když se na Islandu o Vánocích nepřevlečete do nových šatů, sežere vás obří kočka.
V mexické oblasti Oaxaca lidé vyřezávají náboženské scény z ředkviček, což obhajují tím, že v okolí jich roste velká spousta. V Norsku lidé schovávají košťata, aby jim je o Vánocích neukradly čarodějnice a neodletěly na nich. Zjevně touží, aby čarodějnice zůstaly co nejblíž.
Ještě zvláštnější na cizincích je, že za divné považují Vánoce opravdové, tedy ty naše. Zatímco Mexičan zuřivě ořezává ředkvičku, ušklíbá se nad naším litím drahých kovů, zdraví škodlivých. Nor, propadaje se do závějí nezameteného prachu, protáčí panenky nad představou, že dárky dává neviditelné mimino a vánoční mši svatou složila ryba.
Namibijci, kteří v pouštní zemi slaví české Vánoce
Místo abychom povědomí o skutečných Vánocích šířili po světě, zbaběle je opouštíme. Dárky necháváme nosit obézního distributora Coca Coly v červeném županu, o perníkových invalidech už byla řeč. Děje se to po celém světě. Co na tom, že v Caracasu se jezdí na sváteční bohoslužby na kolečkových bruslích a že v Portugalsku chystají o Vánocích místo u stolu i pro mrtvého strejdu.
Santa Clause znají všichni. Může se stát, že za 100 let se v opravdových Vánocích nebudou vyskytovat betlém, svíčky a prskavky, natož ředkvičky, mrtvý strýc a lidožravé kočky. Celý křesťanský svět bude slavit červeného páprdu s bílými vousy a sobi budou jezdit i po Africe. V Austrálii už koneckonců pořádají závody Santa Clausů v surfování.
Vadí to? Těžko říct. Možná je krásné, že jednou budeme slavit Vánoce všichni stejně. Odsoudíme genocidu kaprů z barbarských dob 21. století a místo rybí polévky si pomlaskáme na colačce. Tedy my… naši potomci. My bychom možná zaplakali po prskavkách a svíčkách, ale už nás to nebude trápit. Dávno nám bude prskat světlo nebeské.
Jana Nagyová: Arabela o Vánocích? Raději máme Popelku
Chantal Poullain: Chybí nám krmení pro hlavu a duši
