Článek
K této formě se odhodlalo vinohradské Divadlo 21 se Spalovačem mrtvol, stejně jako ústecké Činoherní studio s Ibsenovou Hedou Gablerovou. A chystají se i další.
Je pochopitelné, že za dané situace hledají divadla formu, jak prezentovat výsledky své práce divákům. Přesto je třeba si uvědomit, že divadlo bez diváka není divadlem. Skutečné divadlo je jen „to, co se odehrává mezi herci a diváky“ (Jerzy Grotowski) teď a tady, v přímém kontaktu mezi oběma stranami. Samo řecké slovo theatron označovalo původně prostor pro diváky a český výraz divadlo už ze své podstaty předpokládá jako součást představení toho, kdo se na ně dívá a prožívá vše bezprostředně s herci.
A to nechme stranou ekonomické aspekty, otázku, co stojí rozsvícené a funkční divadlo pro online přenos, jakož i otázky autorského práva, které přenosy některých děl neumožňují.
Online premiéry jsou a zůstanou jen náhradní, neúplnou formou vnímání divadelního díla v době krizové. Cílem tohoto tvrzení není odrazovat od jejich sledování a zejména od podpory souborů, jež se pro tuto formu rozhodly. Ale je třeba mít na paměti, že skutečné divadlo nastane až poté, kdy v hledišti usednou opět první diváci.