Hlavní obsah

Giannini: Role v bondovkách se neodmítají

Právo, Věra Míšková

Italský herec Giancarlo Giannini, který spolupracoval s režiséry jako Luchino Visconti nebo Mario Monicelli, ale také s Francisem F. Coppolou (Povídky z New Yorku) a Ridleym Scottem (Hannibal), byl jednou z prvních osobností, které převzaly na letošním Febiofestu Kristiána za přínos světové kinematografii.

Foto: Petr Horník

Giancarlo Giannini hrál v bondovkách Casino Royal a Quantum of Solace.

Článek

Giannini hrál i v bondovkách Casino Royal a Quantum of Solace a na nedělní tiskové konferenci k tomu řekl: „Herec nemůže odmítnout takovou roli. Bond byl jedním z nejočekávanějších filmů vůbec a to je velká příležitost. Přijmout znamená být vidět v celém světě a to je pro herce naprosto zásadní. Určitě jsem v Itálii hrál důležitější role, třeba ve filmu Pasqualino Sedmikráska, ale protože jsem si zkusil i roli producenta, vím, jak je těžké dostat film do světa. Herec vždycky riskuje, že bude známý třeba menšími rolemi, ale ve filmech, o kterých se mluví a píše. A taková je i moje role Mathise v bondovkách.“

V poslední době se Giannini postavil i na opačnou stranu kamery, má za sebou režijní debut Ternosecco, právě dokončil další film. „Nejsem jediný herec, který se stal režisérem. Když herec spolupracuje s mnoha výbornými režiséry, je to přirozené vyústění věcí. Člověk si chce vytvořit také svůj příběh, ne jen interpretovat,“ řekl.

K současnému stavu italské kinematografie poznamenal, že její nejlepší éra skončila s režiséry Viscontim, Fellinim, Monicellim a Antonionim. „Nevím, jestli se to může opakovat. Tento druh kinematografie vymizel v celém světě. Důvodem je podle mého názoru nová technologie, která hraje v proměně kinematografie zásadnější roli, než se může zdát. Dříve byl základem filmu precizní příběh a to mám rád. Dnes je příběh vyprávěn jinak, než by měl být, na první místo se dostala technologie.“

Thomas: Oběť i milovník

Kristiána dostal i producent Jeremy Thomas, který přivedl na svět přes padesát filmů včetně Bertolucciho Posledního císaře. Říká o sobě, že byl filmařem už od narození. „Narodil jsem se 100 metrů od londýnských studií, otec jako režisér natočil padesátku filmů, třeba Doktora v domě, stejně tak i strýc. A prastrýc točil už němé filmy.“

O práci na devítioscarovém Posledním císaři řekl: „Když vstupujete do takového obrovského projektu, máte velké obavy. U Posledního císaře byly umocněny i tím, že jsme byli první filmaři ze Západu, kteří přijeli točit do Čínské lidové republiky. Netušili jsme, co nás tam čeká. Tyto projekty vnímám jako velkou cestu, putování a před tím také nemůžete vědět, co vás čeká. Máte starost, aby film dopadl podle vašich představ, ale máte i obavy o lidi ze štábu, protože se točí mnohdy i na velmi náročných a nebezpečných místech,“ řekl Thomas.

Prozradil o sobě také, že je nejen každý den na place, ale sleduje zblízka i všechny dokončovací práce. „Film je pro mě posedlost i velká láska,“ řekl.

Související témata:

Výběr článků

Načítám