George Clooney, režisér i herec ve Dnech zrady

A to přesto, že základní dějová zápletka nepřináší v podstatě nic objevného ani originálního: výsledky amerických primárek vyšlou do finále boje o post příštího prezidenta jen jednoho ze dvou kandidátů, a jde o to, který to bude. Clooney hraje samozřejmě toho hezčího.

Na tomto základě už bylo postaveno mnoho nejen amerických filmů, takže nedůvěra v ten nejnovější může být do určité míry i na místě: co nového tu lze sdělit nad známý fakt, že politika je postavená na reklamě i na lži, skrz naskrz prolezlá špatnostmi, manipulováním. Vlastně jsou filmy tohoto typu (ať jde o jakékoliv volby kdekoliv) dnes už cosi jako samostatný, předvídatelný žánr. A nejde v nich o nic více, ale také o nic méně, než o to, jak ten konkrétní film kdo vymyslí a natočí. Tvůrčí tým Dne zrady uspěl v obou směrech výborně.

Clooney s dalšími dvěma scenáristy Grantem Heslowem a Beau Willimonem si vzali za základ Willimonovu divadelní hru, a do centra pozornosti postavili nikoliv prezidentského kandidáta, ale jeho mladého, nadějného, dosud čestného a také dosud naivního tiskového mluvčího Stephena Meyerse.

Stephen by za svého senátora dýchal, a věří, že s tím lze dojít nejdál. Je neobyčejně zdatný, vidí a myslí za roh, jeho odhady reakcí veřejnosti i protivníka jsou rozhodně obdivuhodné. Když mu ale zavolá manažer nepřátelského týmu, odhadne špatně situaci, a i když nabídku na přeběhnutí rezolutně odmítne, a ke schůzce se dokonce přizná, už je pozdě: už udělal chybu, a chyby se v téhle hře neodpouštějí. Platit se bude kariérou nebo shora zmíněnou morálkou a ctí.

Stephen si musí vybrat, a v soukolí celé mašinérie není jediný. Neboť ani když udělá chybu někdo na postu mnohem vyšším než on, nezůstane to bez odezvy. Zvlášť když se ukáže, že ve hře je jistá stážistka...

K přednostem Dne zrady patří nepochybně důmyslné poskládání a pak jednotlivé tahy figurkami na šachovnici ve světě, kde se loajalita hlásá a někdy i dodržuje, ale ani ona, stejně jako na druhou stranu ani její porušení, není zárukou setrvání ve hře. Kdykoliv si divák začne myslet, že už ví, jak to bude, udělá ta či ona postava – ovšem v důsledné logice věci – něco, co překvapí nebo pootočí celou hru a její aktéry zase jinak.

Roli mladého Stephena Meyerse dostal Ryan Gossling, a zvládl ji skvěle. Z jeho výrazu čiší inteligence i naivita, bezelstný pohled střídá odhodlání uspět za každou cenu. I další herecké obsazení je bezchybné. Těžko by si někdo představil lepšího kandidáta na post prezidenta než George Clooneyho, který působí, jakoby se v dokonale padnoucím obleku už narodil. Philip Seymour Hoffman i Paul Giamatti jsou ztělesněním zkušených hráčů na politickém kolbišti, a výborně mezi ně zapadá dravá novinářka Marisy Tomeiové.

Den zrady je s oscarovou nominací za nejlepší adaptovaný scénář nejen horkým favoritem této kategorie, ale je především dobrou chytrou filmovou zábavou. A těch nebývá do roka tolik, aby v ní Clooneyho film zapadl.