Článek
Režisér George Clooney ovšem ke krimikomedii jedné zdánlivě obyčejné americké rodiny přidal drama černošské rodiny, která se přistěhuje na rádoby idylické, ve skutečnosti však nevybíravě rasistické předměstí.
„Petici obyvatel stojící proti černošským sousedům, která se ve filmu čte, jsme si nenapsali sami. Pochází z padesátých let. Bílí Američané se nevnímali jako bigotní rasisti. Tvrdili, že černoši jsou svou vinou nevzdělaní a vedle takových lidí oni bydlet nechtějí,” upozornil Clooney, jenž v tomto snímku zůstal jen za kamerou.
Zatímco Coeni své typické kruté hrátky s ideálem americké identity zasadili do 80. let, Clooney se svým stálým spoluscenáristou Grantem Heslovem děj přenesli na konec 50. let. Tehdy si totiž podobné útoky sousedů prožili i Myersovi v pensylvánském Levittownu, jejichž zkušenosti Clooneyho inspirovaly.
„Když se mluví o tom, jak chceme mít Ameriku zase velkou a skvělou, vzpomíná se na tu eisenhowerovskou. Jenže ta byla skvělá jen pro bílé a heterosexuální muže. Já jsem vyrostl na jihu v době hnutí za lidská práva, tehdy jsme si mysleli, že jsme rasový problém ukončili, jenže on se vždycky někde vynoří,” myslí si Clooney.
Dalším katalyzátorem filmu se stala rétorika Donalda Trumpa v době, kdy začal kandidovat na prezidenta USA. „Dneska je Amerika velmi rozzlobený stát, a to mám porovnání s časy aféry Watergate. Lidi mají vztek na sebe, na to, kam směřuje jejich země i celý svět. Suburbicon to reflektuje, což je fér. Nechtěli jsme ovšem točit politickou polemiku, ten film je i zábavný a zákeřný. Ale naštvaný také,” podotkl Clooney, jenž nicméně zůstává optimistou a patriotem.
Co se týče postav, novinka podle něj vypráví hlavně o lidech, kteří se sérií špatných rozhodnutí mění v monstra, a těch, kteří se při hledání příčiny svých trablů dívají špatným směrem.
„To je definice privilegované arogance, když za všechno viníte menšiny. Rasové bouře, jako byla ta v Charlottesville, jsme při natáčení nemohli předvídat, ukazují však, že tyto problémy neodejdou, dokud se jim nepostavíme čelem a nezúčtujeme s nimi,” souhlasí Matt Damon.
Ten si v Suburbiconu zahrál jednu z hlavních rolí, zcela jinou verzi obyčejného Američana než v jiném soutěžním snímku letošního benátského festivalu, komedii Alexandera Paynea Zmenšování.
Také Suburbicon se dočkal na Lidu hlavně pozitivních reakcí, dokonce se připojil k favoritům soutěže, po bok dalšího filmu kritizujícího arogantní Ameriku minulosti i současnosti, fantasy Guillerma Del Tora The Shape of Water.
Dobré hodnocení zdobí i novinku bývalého vítěze Benátek Samuela Maoze, který na svůj debut Libanon po osmi letech navázal dalším formálně pozoruhodným snímkem Foxtrot.
Příběh mladého izraelského vojáka a jeho rodičů vypráví ve třech částech oscilujících mezi srdceryvným dramatem a absurdní komedií. „Nebojácná filmařina zasluhující ceny,” napsal o Foxtrotu časopis Variety.