Článek
Expozici tvoří především díla, která se stala předlohou ke knižním ilustracím. Pokud bychom je chtěli stylově zařadit, můžeme v tomto případě mluvit o geometrické abstrakci. Autor má rád především ostré hranaté tvary. Prolíná fragmenty čtverců či obdélníků s výraznými, někdy až křiklavě barevnými plochami. Křivky dávají vodítko, díky němuž lze pomyslně sestoupit do další významové roviny.
Některé jeho práce vzdáleně připomínají streetartové motivy na zdech postmoderních aglomerací nebo Boudníkovy tvarově prostorové experimenty. Ovšem na rozdíl od jejich syrového provedení sází Samec na kultivovanou fantazijní meditaci. Jako by se u tvorby každého obrazu nejprve pohroužil do sebe, do své duchovní krajiny, aby ji posléze přetvořil a následně sebevědomě vyvrhl do okolního světa.
Jan Samec (vpravo) a herec Jiří Štěpnička na vernisáži výstavy.
Ke krajině jako takové má totiž vztah, její osud ho zajímá a také umělecky motivuje. Možná proto vypadají jeho abstraktní fantazie jako prehistorické mapy archaických říší, kam neurvalá noha civilizace ještě nevstoupila.
Obraz Čtverec v krajině stojí na kontrastu bílých linií, které vystupují z oranžových, žlutých či okrových skvrn. Je to jako vstup dveřmi do další duchovní dimenze. Absurdní nadsázka charakterizuje práci Příruční obraz. Kromě pro něj typických výrazových prostředků (bílé křivky na barevném podkladu) přidal výtvarník ještě držadlo na horní hranu obrazu. Povýšil ho díky tomu na prostorový objekt, ale zároveň naznačil, že vlastní tvorbu nebere až tak smrtelně vážně.