Článek
Její vliv je velmi intenzivní především u prostorových objektů. Právě tam čerpá ze striktní redukce klasického tvaru, pohrává si s trojúhelníky, krychlemi, proplétá různé linie a zasazuje je do prostoru. Jednotlivá díla však nemohou existovat jen tak sama za sebe, naopak, musí fungovat v symbióze v daném prostoru.
Pomocí slepovaných konstrukcí ze špejlí, bambusových či plastových tyček narušuje původní klid vnějšího světa a implantuje do něj originální kompozice. Ale aby se všeobjímajícímu makrokosmu příliš neodcizil, využívá ve svých mikrokosmických fantaziích i banální předměty běžné potřeby, jako je třeba skleněná lahev, brčko nebo větev stromu. Dává tím jasně najevo, že oba světy musí navzájem pronikat.
V případě kresby a malby pracuje tvůrce také s abstrahováním tvaru na jeho dřeň, nicméně v některých případech se téměř dotýká běžně vnímané figurativní tvorby. Řeč je především o jeho Křížové cestě, patnáctidílném cyklu barevných akrylů. Ačkoli jednotlivé práce představují velmi expresivní zobrazení prastarého příběhu odsouzence na smrt, jdoucího na Golgotu, přesto v nich objevíme oba hlavní hrdiny. Totiž Krista a jeho popravčí nástroj - kříž.
Stávají se hlavními poznávacími znaky každého obrazu. S výjimkou toho posledního. Finální Zmrtvýchvstání vyjádřil tvůrce pouze stylizovaným tělem se zlatou svatozáří a okolními kruhovými liniemi s ubíhajícími čarami. Jako by chtěl naznačit, že si ukřižovaného vzal s sebou na nebesa astrální vír.
František Kyncl říkal, že každá kresba začíná bodem a od toho se vše další odvíjí. Má pravdu, protože linie čáry ubíhá k nekonečnu a stává se signálem i prostředkem našeho porozumění světu kolem i v nás.