Článek
V minulosti jste řekl, že rock’n’roll je mrtvý. Pořád si to myslíte?
Samozřejmě že je mrtvý. Neznamená to, že se neobjevují nové talenty, ale je pro ně téměř nemožné dosáhnout toho, co jsme měli možnost dokázat my. Nemají stejné šance, protože mladá generace hudbu stahuje zadarmo.
Jste v začínající kapele, máte kytaru, baskytaru a bicí, a abyste se uživili, budete se muset ohánět natolik, že nebudete mít čas na vlastní umění.
Pojďme se společně zamyslet – roky 1958 až 1988, to je třicet let. Patří do nich Elvis Presley, Beatles, Jimi Hendrix, Rolling Stones, Pink Floyd a další. Také tvrdší kapely Iron Maiden, Metallica, AC/DC, možná Kiss. Pak tu byli Bowie, Prince a řada dalších. Od roku 1988 do dneška uplynulo dalších třicet let. Kdo jsou noví Beatles?
Neřekla bych, že nějací noví Beatles existují.
To je pravda. Ale není to proto, že by tu nebyli talentovaní lidé. Je to proto, že nahrávací společnosti dnes už prakticky téměř neexistují. A fanoušci neplatí za hudbu. Za deset dolarů si na Spotify můžete stáhnout tisíce písní. A autoři písniček ani hudebníci si za těchto okolností nemohou vydělat. Musí jít pracovat někam do továrny, takže nevznikají pořádné nové kapely. Rock je mrtvý. A kdo ho zavraždil? Fanoušci.
Vyděláváte tedy na turné.
To si mohou dovolit Kiss, Rolling Stones nebo McCartney. A pořád hrajeme písně, které jsme nahráli v době, kdy tu existoval nějaký hudební průmysl. Nové kapely jsou bez šance.
My nyní vyrážíme na své poslední turné. Bude trvat minimálně tři roky, potom končíme. Nyní je mi šedesát devět let, na konci turné budu sedmdesátník. To je správný čas skončit.
Teď jsem při síle a zdraví a nikdy neztrácím hlas. Jsme nejtvrději pracující kapela v hudební branži. Všichni milujeme Rolling Stones. Představte si ale, že by Jagger vlezl do mých dračích bot, které mají šest palců vysoké podpatky a každá váží více než deset liber, a oblékl si celou mou výzbroj. Odpadl by po půl hodině.
Kdybych hrál v Rolling Stones, obléknu si tričko a tenisky a hraji do osmdesáti. S Kiss to není možné. Je to fyzicky příliš náročné. Rozhodli jsme se pro poslední turné a konec na vrcholu.
Skupina Kiss vyjede na poslední turné.
Pokud vše půjde podle plánu, máte před sebou ještě tři roky na turné. Na co se nejvíc těšíte?
Na přátele, které jsem dlouho neviděl. Máme za sebou řadu světových turné, během kterých jsme se setkávali s lidmi a vytvořili si mnoho vztahů. Také se těším na spoustu dobrého jídla a na země, ve kterých jsme ještě nehráli.
Které to jsou?
Plánujeme koncerty v několika nových zemích v Africe, také vystoupíme v Izraeli, některých zemích jihovýchodní Asie nebo v Číně. To budou premiéry. Chystáme největší večírek na planetě Zemi. Jako poděkování fanouškům jsme připravili největší a nejvelkolepější show. A zazní písně ze všech dekád naší kariéry, od sedmdesátých let po nové tisíciletí.
Kromě toho se jednoduše těším, že budeme s kapelou opět na cestách. Tohle turné je oslava. Není na tom nic smutného.
Dovedete si představit, jak se asi budete cítit po posledním koncertě?
Myslím, že v tu chvíli se ve mně bude mísit štěstí i smutek. Ale beru to stejně, jako když třeba odmaturujete. Jedna éra končí, ale začne jiná. Některá přátelství opustíte, protože přestanete navštěvovat stejná místa, ale objeví se něco nového.
Jistě, dostaví se smíšené pocity, ale já nechci zůstávat na pódiu do doby, kdy budu ve stavu, jako některé další známé kapely. Nechci přijet v kolečkovém křesle a zpívat písničku, kterou jsem nazpíval ve dvaceti. Tak to dělá příliš mnoho skupin a já nechci být mezi nimi. Kiss nesmí být smutná podívaná. Všechno musí být veselé.
Kytarista vaší kapely Paul Stanley říkal, že jste své poslední turné strategicky plánovali. Jaká rozhodnutí byla nejtěžší?
Já bych o strategii nemluvil. Lidi si představují, že jsme seděli a přemýšleli o tom, jako nějací vědci, že máme vyšší plán. My se ale řídíme spíš srdcem. Rozhodujeme se podle svých pocitů.
Vypadá to, že jsme velký stroj, který vyžaduje hodně plánování. Ale tak to není. Prostě jsme se rozhodli, že máme dost peněz na to, abychom připravili to nejlepší turné, jaké jsme kdy měli, a tak jsme to udělali. Před pár měsíci jsme si pak odsouhlasili, že už nebude žádné další.
Na konci ledna prostě začneme ve Vancouveru a objedeme svět. Už nyní je prvních čtyřicet koncertů téměř vyprodaných. Přidáváme dalších sto měst. Za chvíli to vypukne.
Gene Simmons bez masky
Plánujete během turné vydat nějaké nové písně?
Pořád píšu, stále pracuji na nové hudbě. Pomohl jsem například našemu kytaristovi Aceovi Frehleymu se dvěma písněmi na jeho nové sólové album. Ale vůbec se netěším na to, že bych měl pracovat na novém albu Kiss. Už jsme o tom hovořili. Fanoušci za hudbu neplatí. A Kiss nejsou charita.
Když se ohlédnete za kariérou Kiss, co vidíte jako svůj největší přínos hudbě?
Vím, co je naše silná stránka. Jakmile jednou uvidíte koncert Kiss, žádná jiná kapela vás neuspokojí, když bude na pódiu stát jen s akustickou kytarou. Říci, že tohle je má další písnička, už nestačí. Ať už se jedná o nové kapely ze sousedství, nebo korejský pop, všichni se snaží mít fantastický zvuk a světla. Každý má nějaké efekty. Když jdete na koncert McCartneyho nebo i Metalliky a vidíte, že mají speciální efekty, od koho myslíte, že to vzali?
Podle mě je to skvělé. Všechny jsme nakopli do zadku a oni musí fanouškům dát víc. Nestačí stát na pódiu a zpívat. I když jste třeba Adele, mějte aspoň úžasné osvětlení. Fanoušci za své peníze musí získat hodnotu. Dejte jim svou duši, své srdce a dejte jim zatraceně velkou show. Občas je v pohodě zajít na malý akustický koncert do klubu, ale mé srdce se naplno nerozbuší. Radši jdu do kolosea a sleduji gladiátory, kteří publikum vyburcují k šílenství.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: