Článek
Nejde o klasický románový tvar s hlavním dějem a vedlejšími motivy. V tom případě by byla nejdůležitější Alicina snaha získat originální japonské tetování celého těla, které se nestane jen vnější ozdobou, ale součástí osobnosti. Každý okamžik je ale pro autorovy postavy osobitým svátkem, a tak se po zahojení zanícených vpichů stane "předání" dokončeného tetování víc než jen oslavou krásy ženského těla.
Fulghum využije Aliciny návštěvy ostrovní země a vypráví příběhy z pradávných japonských literárních děl. Nejvýznamnější je Vyprávění o princi Gendžim, popis života v Japonsku na přelomu desátého a jedenáctého století. Vystihuje podstatný tón japonského písemnictví, vědomí prchavosti života, který je jen dočasný a věčně proměnlivý. To ho fascinuje.
Předtím se s tímto postojem Alice seznámí při zapisování výroků paní Fudžity Aji. "Nic netrvá. Všechno se velmi rychle stává něčím jiným. Z třešně plodu je třešeň strom, je třešňový květ, je třešeň plod. Plynout je cesta," připomíná autor slova japonské ženy a dodává: "Láska tě vždycky zavede přes okraj srázu. Ať padáš opatrně nebo neopatrně, dopad na zem obnáší bolest a žal. Dokonce smrt. Požitek spočívá v samotném pádu."
Na Krétě zase připomíná vrchol dovednosti mladíků z doby minojské kultury, kteří se v aréně postavili býkovi a po rozběhu se odrazili rukama od jeho rohů a saltem přes něho přeskočili. Cožpak americké rodeo, říká autor, není inspirováno podobným soubojem?
Fulghum připomíná, že nezměnil vlastní styl. Z drobných glos a obrázků se snaží vytvářet celistvý děj. Postavy nutí překračovat tabu při vykreslení sexuálního vztahu bratrance a sestřenice, ocitají se na hranici smrti. Hlavní je pro něj jejich sebereflexe. "Miluj mě, miluj mé poranění," oslovila Alice na počátku knihy Alexe, když mu vysvětlila, jak se to má se znaménkem na ňadru. Alexovi z toho vycházelo ponaučení: máš-li mě rád, měj rád i moje poranění - taky mé nedostatky, rozpory a výstřelky.
Možná téma pro meditaci. Aby se čtenáři lépe přemítalo, je součástí knihy CD se sedmi valčíky nahranými muzikanty z Nashvillu.
Robert Fulghum: Třetí přání 2, Argo 2005, přeložili Lenka Fárová a Jiří Hrubý, 237 stran