Freddie Mercury ožívá ve filmu Bohemian Rhapsody

Film Bohemian Rhapsody sleduje hudební dráhu i životní a uměleckou jízdu Freddieho Mercuryho od založení skupiny Queen až po památný koncert Live Aid v roce 1985.

Film, jehož scénář napsali Anthony McCarten a Peter Morgan a režírovali Bryan Singer a Dexter Fletcher, začíná a končí nezapomenutelným vystoupením skupiny Queen právě na tomto koncertu, jehož organizátoři chtěli získat prostředky pro hladomorem postiženou Etiopii.

Koncert byl jednou z nejdůležitějších kulturních událostí osmdesátých let, 13. července 1985 svedl dohromady největší světové hvězdy. Probíhal na dvou pódiích, na londýnském stadionu Wembley a stadionu Johna F. Kennedyho v Philadephii. Byl jedním z největších satelitních a televizních přenosů všech dob, celková sledovanost byla 1,9 miliardy diváků ve 150 zemích.

Do klíčové role Freddieho Mercuryho vybrali tvůrci sedmatřicetiletého losangeleského rodáka Ramiho Maleka (Twilight sága, Noc v muzeu, seriál Mr. Robot), který byl nadšený už jen příležitostí dozvědět se o zpěvákovi a kapele víc než dřív.

„Věděl jsem, že Queen mají ohromné množství příznivců a Freddie Mercury byl ikonou a hrdinou pro mnoho lidí. Ale nemyslím, že jsem do té doby dokázal zcela pochopit, jak obrovský vliv měl na lidi po celém světě.“

Malek měl samozřejmě ze ztvárnění ikonické postavy zprvu obavy. „Může se mi to vůbec podařit ?, ptal jsem se sám sebe. Tak jsem k tomu přistoupil jako k jakékoliv jiné roli: mým úkolem bylo ukázat to, čeho dosáhl ve svých vystoupeních – schopnost ovládnout pódium, zpěv, hraní na piano – a uprostřed toho objevit divákům velmi složitého muže, který se snažil najít sebe samého. To bylo něco, od čeho jsem se mohl odrazit.“

Malek zdůrazňuje ohromnou přitažlivost, kterou měl Mercury pro publikum. „Když byl na jevišti, v ruce držel půlku mikrofonu, nebo seděl u piana, cítil, že dokáže cokoliv. Bylo to kouzelné, jak dokázal zapůsobit, každý to mohl pocítit – přiblížil se k vám, jako byste byli jedinou osobou v místnosti – a právě tenhle kontakt z něj dělal tak pozoruhodného, přímo revolučního, naprosto jedinečného umělce naší i jakékoliv jiné doby.“

Členy skupiny – Briana Maye, Rogera Taylora a Johna Deacona – hrají Gwilym Lee, Ben Hardy a Joe Mazzello.

Péřové boa, kožešinový hermelín, sametové pláště, mramorové koupelny, pozlacení lvi, nic z toho nesmělo ve filmu chybět. A bylo třeba pečlivě prohledat tisíce fotografií, většinou nedatovaných, byli mohli filmaři vytvořit časovou osu od 70. let až do roku 1986. Nápovědou jim v tom byl Freddieho účes, který se stále víc a víc zkracoval.

A ohromně pomohl Brian May, který pro film poskytl i snímky ze svého archivu, stejně jako Freddieho osobní asistent Peter Freestone. „Pro naše pátrání bylo tohle vše nedocenitelné, pomohlo nám to posunout se o obrovský kus kupředu, než kdybychom tyto věci sbírali z veřejných zdrojů a knih,“ říká šéf výpravy Aaron Haye. „Možnost jít do Brianova domu a probrat se jeho osobními archivy, mimochodem velmi obsáhlými, byla naprosto úžasná. Uschoval si každý útržek vstupenky, každý plakát, každé album, které vydali. Dokonce i nějaké kousky z jejich šatníku, které pak herci měli ve filmu.“

Jedním z důležitých míst byl i dům Freddieho rodiny ve Felthamu v Middlesexu, ve kterém nyní bydlí jiná rodina. „Být v pokoji, kde byla Freddieho ložnice, bylo naprosto neuvěřitelné“, oceňuje Haye tuto možnost. „Pro natáčení jsme dům i jeho sousedy udělali trochu větší a přidali jsme k tomu trochu našich vlastních představ. Freddie je zde mladý student, takže jsme vytvořili ložnici naplněnou sešity plnými kreseb a skic. Chtěli jsme, aby i architektonický pohled vyprávěl příběh místa, kde vyrůstal, i ekonomické poměry, v jakých se nacházel, a zahrnuli jsme tam i jisté vizuální vlivy z Indie a Zanzibaru.“

Supervizi nad vytvořením soundtracku za použití skutečného hlasu Freddieho Mercuryho, hlasové imitace i hlasu Ramiho Maleka měla Becky Benthamová.

Po diskusi s režisérem a producentem začala třídit jednotlivé písně podle toho, zda jde o živě nahrávané představení nebo videoklip. Seřadila podklady pro každou nahrávku a zaslala je hercům, aby mohli trénovat s učiteli hlasy i hru na nástroje.

„S Bohemian Rhapsody jsme měli štěstí, protože jsme měli přístup ke všem původním hlasovým záznamům a původním nahrávkám kapely“, říká Benthamová. „Kromě toho jsme nahráli imitace pro ty sekce filmu, pro které nahrávky neexistovaly, a také nahrávky Ramiho Maleka, čímž jsme sestavili jakousi knihovnu záznamů, ze které jsme pak vytvořili co nejautentičtější soundtrack.“

Herci věnovali výuce ohromné množství času. „Ben Hardy uměl trochu hrát na bicí, takže jsme měli na čem stavět,“ vysvětluje Benthamová. „Gwilym Lee hrál dobře na kytaru a Joe Mazzello si dokázal poradit s baskytarou. Stejně jako Rami strávili mnoho hodin prací na předpřipravených nahrávkách.“

Zvukové nahrávání proběhlo v legendárním londýnském Abbey Road Studios.

Narodil se jako Farrokh Bulsara na Zanzibaru (nyní součást Tanzanie), jméno Freddie přijal na anglické internátní škole St. Peter’s v Indii, kterou navštěvoval, než se rodina přestěhovala do Anglie. Ve škole byl šampionem ve stolním tenise.

Než přišel úspěch Queen, Brian May učil matematiku a přírodní vědy ve škole v centru Londýna.

Bohemian Rhapsody je jediným singlem, který ve Velké Británii dostáhl první příčky ve čtyřech letech – v roce 1975, 1976, 1991 a 1992.

Na jednu party nechal Freddie připravit dort ve tvaru švýcarského bytového domu, ve kterém si koupil byt – i se všemi věžičkami.

I když slova písně Killer Queen zmiňují Moët & Chandon, Freddieho oblíbené šampaňské bylo Louis Roederer Cristal. Dalším oblíbeným pitím byla vodka Stolichnaya a čaj Earl Grey – s mlékem a dvěma cukry. Oblíbeným koktejlem ze šampaňského byl Bellini (Cristal a broskvová šťáva).

Freddie miloval kočky a několik jich vlastnil – některé exotické dlouhosrsté byly dárky od přátel a jiné byly zachráněné z útulků. Jedna z jeho koček, Delilah, byla inspirací pro stejnojmennou píseň.

Byl velkým fanouškem nedávno zesnulé španělské pěvkyně Montserrat Caballéové. V roce 1987 společně nahráli album Barcelona a hit se stejným názvem. Ačkoliv se toho Freddie nedožil, Barcelona byla úvodní písní na olympijských hrách v roce 1992 a stala se nejznámější olympijskou písní všech dob.

Na památku jeho nedožitých 70. narozenin byl v září 2016 asteroid 17473 pojmenován Freddiemercury. Asteroid byl objeven v roce 1991, kdy Freddie zemřel a krouží kolem Slunce na dráze mezi Marsem a Jupiterem.

Freddie měl v horní čelisti o čtyři zuby navíc, takže mu přední zuby znatelně vyčnívaly. Nikdy ale neuvažoval, že by si chrup nechal opravit, protože věřil, že to dodává jeho hlasu zvláštní zvuk – legendární čtyřoktávový rozsah.