Článek
Aznavour, jenž je rovněž úspěšný herec, který ztvárnil mimo jiné roli Emila Zátopka, před pražským koncertem poskytl Právu rozhovor.
V lednu si připomínáme úmrtí Jana Palacha. V souvislosti s jeho smrtí byl v roce 1969 zrušen váš plánovaný koncert v Praze. Vy jste se poté zúčastnil Palachova pohřbu. Jak na ten den vzpomínáte?
Byla to smutná doba a velmi smutný den. To, co Jan Palach udělal, vyžadovalo velkou odvahu, byla to nejvyšší oběť. Bylo to důvodné volání o pomoc pro jeho krvácející zemi. Jeho jméno bude navždy vyryté ve vzpomínkách, protože ten čin byl významný.
Proč jste si přál zúčastnit se pohřbu?
Poprvé jsem do Prahy přijel jako turista a vaši zemi, její historii a lidi, jsem si zamiloval. Poté jsem byl osloven, abych hrál v americkém filmu The Games Emila Zátopka. Když se to pak s Janem Palachem stalo, můj vnitřní hlas mi řekl, že tam potřebuju být.
V Praze jste nakonec vystoupil o čtyřicet sedm let později. Bylo to pro vás důležité?
Vrátit se do Prahy bylo velmi krásné. Česká republika dosáhla od konce komunismu úžasného pokroku. Procestoval jsem při své práci mnoho zemí bývalého východního bloku a právě Česká republika se velmi posunula směrem k nové a moderní společnosti.
Měli jste velké osobnosti, jako byl Václav Havel, který udělal hodně pro to, aby zemi vrátil zpět na mezinárodní mapu.
Návštěvníci vašeho předloňského koncertu v Praze byli nadšeni. Co pro vás koncertování dnes znamená a co vás motivuje k tomu, abyste stále vystupoval?
Miluji a respektuji své publikum a miluji být na pódiu. Rád se vracím do měst a zemí, které mám rád, objevuji nová místa a zažívám nové výzvy. Pokračuji v tom, co mám rád. Zpívám dvacet tři písní, všechny hity, které lidé očekávají. Během koncertu není přestávka, to znamená, že je vezmu na hodinu a čtyřicet minut trvající cestu.
Přestože jste hrál v mnoha filmech, zdá se, že vaše srdce opanovala hudba. Proč?
Jako herec jsem začínal už v devíti letech. Na začátku jsem myslel, že herectví bude celá má kariéra. Pak jsem ale začal psát písně. Byla to součást mého života dlouho předtím, než jsem začal být úspěšný jako zpěvák.
Ale i když pěvecká kariéra nakonec převážila, protože miluji kontakt s publikem, hrál jsem v osmdesáti filmech, pracoval jsem se skvělými režiséry a jeden nebo dva snímky se staly klasikou.
Jaké jsou vaše první vzpomínky spojené s hudbou?
Můj otec byl úžasný zpěvák a hudebník, takže jsem se svými sestrami vyrůstal v domě plném písní. Protože jsme měli mnoho ruských, arménských, gruzínských a židovských přátel, měl jsem to štěstí, že jsem už jako malý poznal mnoho rozdílných kultur. Díky tomu jsem získal jiný pohled na svět.
Osm let jste žil v jedné domácnosti s Edith Piaf a říkáváte, že jste se toho od ní hodně naučil. Co konkrétně?
Co mám hledat v písni, jak oslovit publikum, jak se chovat na pódiu, jak předávat emoce a jak publikum milovat a respektovat. Edith Piaf měla neuvěřitelný umělecký instinkt.
Tvrdíte, že se žádnému filmu nepodařilo zachytit její povahu. Co jim chybí?
To je pravda. Pomíjejí, že byla velmi vtipná. Její smysl pro humor se ve filmech objevuje jen velmi zřídka.
Měla ďábelský smysl pro humor. Takže když ji filmy zobrazují jako dramatickou a smutnou ženu, je to jen její část.
Vidíte tak silné umělecké osobnosti i mezi mladými hudebníky?
Každá doba je jiná a talentovaní lidé vždy odrážejí éru, ve které žijí. Lady Gaga, Taylor Swiftová, Ed Sheeran, Katy Perry či Bruno Mars jsou podle mě velmi talentovaní současní zpěváci a autoři.
Před šestnácti lety jste v prezidentské volbě ve Francii veřejně podporoval Jacquesa Chiraca proti nacionalistovi Le Penovi. Loni na francouzskou prezidentku kandidovala Le Penova dcera Marine. Proč se nedaří tyto krajně pravicové nacionalistické tendence překonat?
V současné době vane světem vítr, který rozdmýchávají populisté. Jsou to lidé, kteří manipulují médii a vemlouvají se obyčejným voličům tím, že předstírají, že jsou jako oni.
Přihlouplým jazykem říkají to, co lidé chtějí slyšet. A bohužel to funguje. Dělník z Ohia pak tvrdí, že Trump je jako my. Ne, není, je to milionář, jenž jen předstírá, že je stejný jako vy.
Co vám naopak dělá radost?
Když se ráno probudím ve výtečné formě, kolem mě je má rodina a jsem schopen pokračovat v práci, kterou miluji, navíc po celém světě.