Článek
Jak vzpomínáte na první roky vašich mezinárodních turné, během kterých jste mimo jiné vystoupil v roce 2012 na festivalu Electronic Beats v Praze a o rok později na Colours of Ostrava?
Byl to neuvěřitelně zajímavý čas, doba objevování. Poprvé bývá vždy nejlepší, že ano? Vlastně možná ne v každém případě, ale v tomto ano. A přiznám se, že obzvlášť v těchto dnech na své koncertní začátky vzpomínám s velkou nostalgií a doufám, že brzy se něco podobného bude opakovat s druhým albem.
Jak trávíte poslední týdny?
Mám vlastně pořád co dělat, i když samotná nahrávka už je dokončena. Ještě mi ale zbývá mnoho filmové práce. Přestěhoval jsem si domů veškeré vybavení a nenudím se. Dodělávám videa a pomáhám s kampaní k desce.
Nejsme ve snadné situaci, ale je v ní určitá bláznivost, která mě baví. Pracujeme v novém režimu, který mě nutí znovu objevovat sám sebe. Když pomineme vážnost situace, je to zajímavé.
Jak důležité jsou na vaší umělecké cestě náhoda či štěstí? Jaký měly vliv na to, kde se nacházíte?
Napadají mě dvě roviny odpovědi. Zaprvé jsem měl velké štěstí na lidi, které jsem v životě potkal a kteří mě ponoukli vydat se určitým směrem. Některá setkání byla důležitá. V první řadě mám na mysli například svého manažera nebo producenta, který se mnou spolupracoval na prvním videu ke skladbě Iron. To jsou zásadní lidé, kteří jsou pro mě darem od boha.
V detailnějším pohledu přemýšlím o tom, že se jako umělec v určitou chvíli nevyhnutelně dostáváte do bodu, kdy jste využil a prozkoumal celou svou paletu, a hledáte způsob, jak ji rozšířit. Když píšete texty, skládáte či hledáte nové zvuky, snažíte se najít něco nového, abyste se neopakoval. A to je chvíle, kdy občas inklinuji k tomu, spolehnout se na náhodu či na štěstí. Vygeneruji náhodný beat, otevřu naslepo knihu a přečtu si její úryvek, či jenom jedno slovo. Někdy použiji počítačové procesy, které zamíchají mou práci způsobem, o kterém bych sám o sobě neuvažoval.
Když jsem teď nahrával novou muziku, nechával jsem počítač, aby mi nabídl různé varianty, poslouchal je, a když mě něco zaujalo, dál jsem s nahrávkou pracoval. Takové postupy mi pomáhají objevit něco, na co bych jinak nepřišel.
V dubnu jste vydal první singl z nového alba, jmenuje se Goliath. Je inspirován příběhem Davida a Goliáše?
Je to rozvinutí oné známé myšlenky, že i jako malý jedinec můžete bojovat s obrem. Ať už jde třeba o vnitřní démony, nebo politický, sociální či zdravotní kontext, jako to prožíváme nyní. I když se před něčím cítíte velmi malí a máte pocit, že vás to rozdrtí, vždy je možné najít cestu k vítězství. I když se vaše šance nezdají velké.
Chtěl jsem do této písně vložit velmi optimistickou a povzbuzující myšlenku. Ale funguje, jenom když se odhodláte to zkusit. Dnes je to velmi aktuální, ale jde o pocit, který v sobě mám už roky. Tuhle nahrávku jsem musel dokončit i proto, abych překonal své strachy.
Kdy jste skladbu Goliath napsal?
Celé druhé album mi zabralo asi pět let. Jsem typ umělce, který musí nejprve napsat řadu písní, pak z nich vybírá a pak je další měsíce dotváří. Goliath jsem psal během dvou let.
Poselství skladby zní, jako byste opravdu reagoval na současnou situaci.
Ano. Vtipné je, tedy možná ne až tak moc, že hlavním poselstvím alba je toxicita. Je to téma, které je teď v různých smyslech všude kolem nás. Některé verše vypadají, jako bych je psal teď, i když jsou starší. Vlastně mě to trochu uklidňuje. Mám díky tomu dojem, že dokážu vnímat pocity, které visí ve vzduchu.
Jste uznávaný režisér videoklipů. Pracoval jste s Katy Perry, Lanou Del Rey, Taylor Swiftovou či Harrym Stylesem. Kromě toho samozřejmě tvoříte videoklipy k vlastní hudbě. Stále režírujete i pro ostatní?
Natočit klip mi zabere hodně času. Některým režisérům stačí dva týdny, ale já potřebuji větší prostor, spíš v řádu měsíců. Nyní jsem se proto spíš soustředil na svá videa a tvorbu. Teď můžete vidět klip ke skladbě Goliath a mohu vám prozradit, že se natáčel minulý rok v létě v České republice, několik hodin cesty za Prahou.
Podařilo se nám získat přístup na dramatické a fascinující místo, které je obvykle pro natáčení zapovězené. Ale protože se zavírá, tak nám dovolili ho využít. Natáčeli jsme na povrchovém uhelném dole.
Na internetu se objevily stránky fiktivní společnosti Adaptive Minerals, jež se zdají být spojeny s vaším novým albem. Naleznete tam základní hodnoty firmy, jako jsou pokrok, inovace, respekt, důvěra. Jaké hodnoty vyznáváte vy?
O jaké webové stránce mluvíte? Nemám tušení, o čem hovoříte…
Zeptám se tedy takto, jaké hodnoty jsou spojené s vaší tvorbou?
Proměňují se. Nemám žádný manifest, kterého bych se držel. Naopak, můj přístup je plný protikladů. Časem jsem se naučil a přijal i to, že vám dnes mohu říct něco o svých hodnotách, ale zítra může být vše trochu jinak. Přál bych si mít silné názory a jasný pohled na svět, ale pravda je, že se neustále proměňují. Mění se s lidmi, které potkávám, mění se s tím, jak moc jsem zrovna šťastný.
Ale je tu jedna věc, které se snažím držet. Pokud vytvořím něco, co zní nebo vypadá jako cokoliv, co už jsem viděl nebo slyšel, pokusím se od toho vzdálit. Pokud bych tedy měl říct, co se snažím opatrovat nejvíc, je to jedinečnost. Snažím se nedržet pravidel. Proto také platí, že je možné, že potom, co jsem vám tohle řekl, udělám píseň, která bude jako stvořená pro rádia. Ale teď to cítím takhle, chci být osobitý. Chci ve své práci kultivovat jedinečnost.
Zmínil jste, že album se zabývá tématem toxicity ve všech smyslech. Jak podstatné je pro vás toto téma ve vtahu k životnímu prostředí?
Je důležité pro mě i pro svět. Nelze od něj utéct. Náš přístup nám nemůže projít. Vždy jde o rovnováhu. Například si kladu otázku, zda se chceme vzdát sociální interakce, vše dematerializovat a přestat jezdit na turné. Nechceme. Myslím, že to není řešení a nikdo by to nechtěl. Ale jsou způsoby, jak planetě zátěž kompenzovat a neutralizovat svou uhlíkovou stopu. Je třeba nad věcmi přemýšlet a hledat rozumná řešení.
Co vám v poslední době dělá radost?
Tvorba. Je to stále mé nejmilejší útočiště. A představa, že nás po téhle krizi opět čeká svět, ve kterém budeme moci vyjet na turné, potkávat se, pořádat večírky a v němž budeme zase tvořit rukama. Že nás čeká hmotný svět, mimo náš mobilní telefon.
Dlouho jsme si mysleli, že materiální svět je špatný, a snažili jsme se od něj oprostit, ale teď se ukazuje, že je podstatný, jen je nutné promyslet, jak k němu přistupovat. Doufám, že mnoho lidí tahle doba svým způsobem osvítí. Že si uvědomíme, co děláme špatně. Je to velká šance.
Může se vám hodit na Firmy.cz: