Článek
K těm nejvýznamnějším patří Maguy Marinová s posledním dílem BiT. S šesti tanečníky vytvořila a postavila základní životní a dramatické situace. Na základě jednoduché rytmické choreografické struktury, opakujícího se tanečního rytmu sardany a farandoly chorovodového typu, rozkrývá jednotlivé příběhy. Několik příkrých a šikmo rozestavených panelů spoluvytváří scénický prostor. Lidské pachtění a snažení plné překážek, nástrah a strastí, touhy po moci a po lásce zároveň nekončí podle scénáře francouzské choreografky zrovna šťastně. Všichni padají ze šikmých povrchů dolů, řítí se do tmy, do neznáma každý sám a opuštěný.
Poněkud netradiční dílo Golden hours (As You Like It) představila Anna Teresa de Keersmaekerová, která patří k absolutním špičkám světové taneční scény.
Tentokrát experimentovala s tanečníky svého souboru Rosas z Bruselu na téma Shakespearovy komedie Jak se vám líbí. Text použila jako partituru – základ pro rytmus, dynamiku pohybu a nonverbální jednání, které vznikalo z improvizace ještě hodně mladých tanečníků. Z hlediska hledání nového, neotřelého jazyka jde o zajímavé představení, ale pro diváky může být zdlouhavé, místy i nudné, protože vše se odehrává v naprostém tichu. Hudba Briana Ena pouze lemovala začátky a konce jednotlivých jednání.
K vrcholům festivalu patřila premiéra Torobaka význačných tanečníků Israela Galvána a Akrama Khana. Jejich duel a dialog zároveň patří k mistrným tanečním výkonům, prolínajícím flamenco a indický kathak se současnou pohybovou expresí. Podobně, ale na jiné úrovni si sekundovali Benoit Lachambre a Fabrice Ramalingom, kteří s vtipem a nadsázkou hráli jakési stvůry (Hyperterrestres) ze sci fi, možná vynořené ze vzdálených planet. Fantastický byl hudební doprovod Hahna Rowa.
K jistému úspěchu samozřejmě patřila produkce izraelské Batsheva Dance Company s Last Work Ohada Naharina, která se úspěšně představila v červnu v Praze. Krásnou letní festivalovou atmosféru neohrozily letos žádné stávky jako minulý ročník. Situace kolem honorování umělců a hlavně všech technických spolupracovníků je však pouze na čas zklidněna. Sociální nejistoty i tušení zla a nesnadné budoucnosti se odráží v tvorbě umělců a je ve vzduchu.