Článek
Ač z herecké rodiny, sama nikdy neplánovala být herečkou. „Bylo mi sedmnáct, studovala jsem, moje starší sestra už hrála a jednou se jí zeptali, jestli neví o někom, kdo by mohl představovat její sestru. Zmínila se o mně, a tak to všechno začalo,“ zavzpomínala Deneuveová, ale vzápětí dodala, že tehdy si svou budoucí profesí ještě vůbec nebyla jistá.
„Až po filmu Paraplíčka z Cherbourgu, do té doby jsem nevěděla, jestli bude herectví mojí profesí, velmi mě zajímala například architektura. Ale Paraplíčka, to byl takový zážitek, že na něj nikdy nezapomenu a dodnes je to moje nejkrásnější vzpomínka na natáčení. Byla to vlastně opera, pracovali jsme celou dobu i s hudbou, bylo to naprosto výjimečné, už nikdy jsem nic takového nezažila.“
Sama říká, že měla ohromné štěstí na režiséry i herecké partnery. Ostatně režisér Roger Vadim je otcem jejího syna Christiana, slavný italský herec Marcello Mastroianni zase otcem její dcery Chiary. Obě děti ji už udělaly celkem pětinásobnou babičkou, s Chiarou se vídá i před filmovou kamerou.
„Ze začátku jsem myslela, že bude hodně divné hrát s dcerou, že bude divné, když si s blízkým člověkem budeme říkat věci, které nám předepisuje scénář. Ale nakonec to tak nebylo. Připravovaly jsme se na společné scény a nemůžu říct, že bych se cítila nepatřičně. Teď nedávno jsme spolu hrály zase, ale ten film ještě není v kinech.“
Naopak k divadlu má sice respekt, ale jevištní herectví ji nikdy nelákalo. „Mám hroznou trému, a když vidím své přátele hrát divadlo, mám z toho hrůzu. Nikdy jsem si nedovedla představit, že bych to mohla dělat, přiznala herečka.
Depardieu je skvělý partner
Zažila nejslavnější éru francouzského i evropského filmu 60. a 70. let, točila s Truffautem, Buñuelem, Demym, hrála mimo jiné s Delonem, Belmondem či Depardieuem, na kterého ochotně zavzpomínala:
„Je to herec, s nímž jsem natočila asi nejvíc filmů, a mám ho opravdu moc ráda i přes jeho chyby. Má i dobré vlastnosti a ty je vyváží. Má rád ženy, má rád herečky, na natáčení s ním je úplně jiná atmosféra než obvykle. Vytváří vtipné situace, je hlučný, hodně mluví, je to skvělý herecký partner i kamarád.“
Deneuveová si nicméně nemyslí, že před čtyřiceti lety byly filmy výrazně lepší než ty současné. „Bylo to jiné a já se dnes cítím na place lépe než tehdy, protože o filmu a jednotlivých profesích víc vím, lépe filmu rozumím. Navíc jsem zvědavá, takže jsem se vždycky zajímala o nové technologie, které natáčení zlevňují.
Druhou stránkou věci ovšem je, že se dnes točí až příliš mnoho filmů, protože natáčení je dostupné i lidem, kteří by v době, kdy to bylo velmi drahé, točit nemohli.“
Začátkem roku Deneuveová podepsala otevřený dopis upozorňující na škodlivost hnutí MeToo. Neztotožnila se s tím druhem feminismu, který odsuzuje muže a sexualitu, jíž ona sama byla vždy symbolem.
„Podepsala jsem petici, ale nechtěla jsem tím vyvolat další diskusi,“ řekl Právu na otázku k tomuto tématu. „Nechci se k tomu ale dále vyjadřovat, chtěla bych spíše poukázat na hrozbu internetu. Stává se stále nebezpečnějším prostředím, ve kterém může každý cokoliv vytrhnout z kontextu. Nemůžete to vůbec ovlivnit a často je to velmi zkreslené,“ dodala Deneuveová.
Paměti psát nebude
Herečka má za svou kariéru na kontě přes stovku filmů. K těm nejslavnějším patří vedle Paraplíček z Cherbourgu také Slečinky z Rochefortu, které natočila rovněž s Jacquesem Demym.
Zavzpomínala i na jeden ze svých nejvýraznějších snímků, Krásku dne, do něhož ji jako čtyřiadvacetiletou obsadil Luis Buñuel do role smyslné, tajemné a znuděné Séverine, která se jednoho dne rozhodla pracovat v nevěstinci. Úspěchu Krásky dne napomohly také slavné kostýmy od Yvese Saint Laurenta.
„Můj vztah s Luisem byl na tomto filmu velmi zajímavý. On toho hercům nikdy moc nevysvětloval, byl velmi diskrétní a to natáčení bylo nesmírně zajímavé,“ řekla herečka.
Mezi role smyslných a tajemných žen patří i Julie z Truffautovy Sirény od Mississippi s Jean-Paulem Belmondem, úchvatnou manželku zavražděného muže si zahrála ve filmu Francoise Ozona 8 žen, jejím oblíbeným režisérem je i její vrstevník André Téchiné. Natočila jsme s ním sedm nebo osm filmů a naše spolupráce pokračuje, příští týden začínáme znovu točit.
Přestože se za svůj život setkala s mnoha vynikajícími a zajímavými osobnostmi, paměti psát rozhodně nehodlá.
„Je to velmi osobní a soukromé. Nechci psát o lidech, s nimiž jsem se setkala – to není nic pro mě. Měla jsem prostě štěstí, ačkoliv bych neřekla, že můj život byl vždy plný slunce. Objevily se i mraky, ale tak to má v životě každý,“ dodala herečka.