Článek
Většina expozic, které přinesl nesmírně rozsáhlý výstavní program letošního Fotofestu, byla zaměřena na jedno ze dvou stěžejních témat festivalu: "Umělci odpovídají na násilí" a "Země". Zmíním alespoň dvě: podivně přitažlivě, s jakýmsi perverzně erotickým nábojem, působí digitální koláže ruských autorů skrývajících se pod značkou AES+F.
Ke svým pracím použili fotografie dětí pořízené reklamními agenturami, které zasadili do apokalyptické virtuální krajiny plné moderních zbraní. Vznikly tak jakési válečné scény, kde bosé děti v bílých šatech a s andělskými výrazy ve tvářích soustředěně sestřelují nepřátelskou bojovou techniku.
Zcela jiné znepokojivé svědectví podala Paula Luttringel. Černobílá zátiší přitahující podivnou krásou, detaily míst dnes již opuštěných mučíren argentinské tajné policie. Místa, která sama důvěrně poznala, spolu s dalšími pětasedmdesáti ženami, jejichž výpovědi tvoří součást expozice.
Češi moc nejezdí
Oba nesporně kvalitní soubory přicházejí každý jakoby z jiného světa. Právě konfrontace reality, její hloubky a tajemství, s hravým a bezhraničně tvárným virtuálním světem vyvstává jako nevyslovené téma fotografie na počátku 21. století.
Úskalím klasické fotografie může být klišé, úskalím té experimentální povrchnost. A tak zatímco se jeden galerista svěřil, že ho nejvíce vzrušily práce autora, který škrtal sirkami o fotografický papír, na dobročinné aukci ve prospěch Fotofestu zůstaly experimenty spíše upozaděny. Naopak - jakoby se vracela touha po fotografii, která mluví, ať již příběhem, emocí či estetickou kvalitou.
Obrovský úspěch našeho Vojtěcha Slámy, jehož fotografie "Na koho se zapomene" byla nečekaně vydražena za úctyhodných 2 200 USD, je poklonou klasické české fotografické tradici založené na hloubce prožitku a tiché poetice. Pro příští Fotofest si proto lze jen přát, aby ho navštívilo více mladých českých fotografů. Ti, zdá se, zatím jednoduše nemají na cestu.