Fotograf Jiří Plzák: Foťte všechno, co je hezký

Portréty, dětičky, tabla, svatby. „Za těch sedmdesát let, co fotím, jsou to statisíce snímků,“ řekl pro Novinky Plzák. „Jen těch svateb bylo přes osmnáct tisíc. Jiní jezdili na výlety, já chodil po obřadech,“ připomněl.

Počátkem padesátých let se vyučil u družstva Fotografia, zmíněnému ateliéru vládl jako vedoucí od šedesátých let až do odchodu do důchodu v roce 1993.

„Když děláte portrét, musíte být trochu psycholog. Je nejlepší se s tím člověkem trochu poznat, pohovořit s ním. Pak z něj spadne taková ta nervozita,“ prozradil recept, jak prolomit ledy mezi zákazníkem a profesionálním fotografem.

„Lidé o sobě mají občas jiné představy. A pak se vidí na fotografii a nadávají: No, já tam vypadám. Hlavně holky. Když jsme odevzdávali studentská tabla, tak z pětatřiceti vždycky nějakých pět brblalo, jak jsou tam strašné.“

Už vstup do expozice, která bude přístupná do počátku listopadu, vrátí návštěvníky někdy do sedmdesátých let. Věrně připomíná zakulacené nároží ateliéru s černobílými portréty ve výlohách, kolem kterých chodily generace Plzeňanů.

Zakázková kancelář s klasickým pultíkem, technické propriety, stativ i hračky, které nesměly chybět na žádné dětské momentce. A pak hlavně portréty. Herci, kumštýři, osobnosti. Ale především spousta bezejmenných tváří.

„Pokud má někdo portrét od Zvonu, tak se tady třeba najde,“ podotkla spoluautorka výstavy Iva Tománková.

Jiří Plzák svůj rozsáhlý archiv věnoval právě Západočeskému muzeu, v expozici je k vidění výběr 426 fotografií. „Byl mistrem ve svém oboru,“ upozornil Jan Balcar, druhý z autorů výstavy.

„V portrétní fotografii znamenal hodně, jezdili za ním lidé z celé západní části republiky včetně Prahy, vyhrával soutěže, a to i mezinárodní, tedy v hranicích stanovených železnou oponou,“ doplnil Balcar. K vidění jsou i Plzákovy reportážní fotografie, třeba z osmašedesátého.

Na vernisáž Jiří Plzák dorazil s nezbytným foťákem na krku. „Fotím ale už málo, a když, tak přírodu. Z té mám spousty snímků, třeba Tatry,“ připomněl doyen plzeňských fotografů. A je lepší fotit hory, nebo holky?

„Obojí má něco do sebe. Příroda se vám nepohne. Zato do obchodu s lidskou krásou, jak já tomu říkám, se tenkrát nikdo nehrnul. Z šesti učňů jsem u portrétů vydržel jediný,“ uvedl Plzák.

A doporučení pro začínající fotografy? „Foťte všechno, co je hezký. Jako jsem to dělal já,“ uzavřel Jiří Plzák.