Článek
Jakou má podle vás komiks šanci na úspěch?
Mám za to, že se setká se čtenářským ohlasem. Spousta lidí, kteří mají v knihovně prozaickou verzi, si koupí i tuto, protože je to zase maličko jiná podoba slavného příběhu. Autorem je Foglar, příběhy převyprávěla Ivana Peroutková, kresby jsou dílem Milana Tesleviče.
Co vám bleskne hlavou, když se řekne Jaroslav Foglar?
Určitě že jsem byl jako vášnivý čtenář odkojen jeho literaturou. Jsem rád, že se vztah k jeho příběhům přenesl i na moje dítě. Tatínek s Foglarem seděl několik let v lavici a spojovalo je krásné kamarádství. Spolupracoval jsem s ním jako nakladatel dlouhá léta, podařilo se uzavřít smlouvu, která umožňovala Olympii exkluzívní práva na patnáct let.
Lze ještě něco dodat k charakteristice člověka, jehož sté výročí narození si připomeneme 6. července?
Do konce svého života si udržel obrovský smysl pro humor, což nebylo známé, ale zjevné na všech setkáních a autogramiádách. Třeba naše poslední schůzka proběhla 23. prosince 1998, kdy jsme domlouvali autogramiádu na knihu Rychlé šípy. Říkal jsem mu, aby se připravil na 5. ledna. Zamyslel se a řekl: To budu muset rychle oslovit zdravotní sestru, aby mi připravila moje kvádro. Chodil totiž v oblíbeném šedomodrém obleku a dbal, aby ho měl připravený na další akce.
Jak dlouho jste se znali?
Prakticky od roku 1970, kdy se podařilo nakladatelství Olympia vydat čtyři jeho knihy, ale pak došlo k dlouhotrvající odmlce. Pokračovali jsme v roce 1987 vydáním Chaty v Jezerní kotlině a 1988 Hochů od Bobří řeky. Neobešlo se to bez komplikací, na to pak navázala doba vydávání souborného díla. To je stále opakováno, jednotlivé příběhy mají neuvěřitelnou frekvenci. Hoši od Bobří řeky vyšli sedmnáctkrát, Chata v Jezerní kotlině třináctkrát.
Jak prožíval nejrůznější zákazy a nevůli při vydávání knih?
Prožíval to samozřejmě těžce a složitě. Určitým způsobem se to odrazilo na zdravotním stavu. Jeho maminka se dožila 102 let a dožít se stejného věku bylo jeho veliké přání. Nestalo se, odešel v 91 letech, ale i tak to byl úctyhodný věk.
Ještě za jeho života vyšla souborná kniha kreslených příběhů Rychlých šípů. S jakým úspěchem?
Nechci používat superlativy, ale byl mimořádný. Sám to jako čtenář Mladého hlasatele považuji za jistý vrchol jeho tvorby. Rychlé šípy, které se objevovaly v jeho dalších knihách, jsou nenapodobitelný fenomén. Dodnes je jeho schopnost oslovovat děti kamarádstvím, sportem, snahou žít tak, aby to bylo co nejvíc ku prospěchu osobnosti, nenapodobitelná.