Článek
Schiff nechce být vázán programem, který by musel oznamovat měsíce nebo roky dopředu, a pak měl náladu hrát jiná díla. Je v takové pozici, že si něco takového může dovolit, a publikum se těší, s čím přijde.
Úvodní Goldbergovské variace Johanna Sebastiana Bacha ukázaly, jak citlivě dokáže Schiff interpretova barokní hudbu, jak dokáže šetřit s tvrdostí úderu, což bylo dobře slyšet i ve skladbách Josepha Haydna, zejména v poklidné Sonátě g moll. Mistrně však přiblížil i perlivost Mozartovy hudby.
Vrchol přišel až po přestávce, kterou zahájilo pozdní dílo Ludwiga van Beethovena Šest bagatel pro sólový klavír. Pak došlo na české skladatele, po Třech poetických polkách Bedřicha Smetany zazněla Janáčkova dramatická Sonáta 1. X. 1905. Schiff, který pochází z maďarské židovské rodiny, ji uvedl slovy, že hudba není a nemůže být apolitická, jak by si někteří přáli. Temná skladba o dvou větách nazvaných Předtucha a Smrt byla reakcí na smrt mladého tesaře, který umřel při demonstraci na podporu založení české univerzity v Brně. Janáček na to okamžitě reagoval složením klavírní sonáty, která měla mít původně tři věty.
Přestože se Schiff soustředí na interpretaci Bachovy, Mozartovy, Beethovenovy, Haydnovy a Schubertovy hudby, Janáčka podal skvěle, vystihl dramatickou naléhavost tématu, i když při uvedení Smetany říkal, že na českou hudbu není tak dobrý jako čeští interpreti. Spolu s Beethovenovými skladbami (kromě bagatel zazněla ještě Sonáta č. 30 E dur) šlo o vrcholy zahajovacího koncertu festivalu.
Na Janáčka došlo ještě dvakrát v přídavcích, když Schiff zahrál Frýdeckou Pannu Marii a na závěr Dobrou noc! z jeho cyklu Po zarostlém chodníčku 1, aby posluchači pochopili, že je skutečně konec. Publikum, které mu aplaudovalo vestoje, ho nechtělo pustit. Přídavky byly celkem tři a zazněla v nich i Schubertova Maďarská melodie.
Pianista Alexander Melnikov: Celý život se stydím za to, že jsem Rus. Teď tisíckrát víc
Hodnocení 95 %