Článek
Známým se stal po 2. světové válce, během níž byl v letech 1940-1941 vězněn v německém zajateckém táboře. Proslavil se existencialistickým spisem Bytí a nicota či hrami Mouchy a S vyloučením veřejnosti, z níž pochází často citovaná věta: "Peklo jsou ti druzí." Proslulý je jeho román Nevolnost. Přišel s přednáškou Existencialismus je humanismus či s třísvazkovým románem Cesty svobody. Téměř vše, co napsal, slavilo úspěch: romány, divadelní hry, eseje.
S dlouholetou přítelkyní, spisovatelkou Simone de Beauvoir založil v roce 1945 časopis Les Temps Modernes a řídil ho až do své smrti 15. dubna 1980.
Kontroverzní postoje
Provázely jej mnohé paradoxy. Důsledný obhájce svobody mlčel v 50. letech o stalinských táborech či o procesech v Československu a nekriticky chválil SSSR, přičemž ještě o pár let dříve o něm Moskva prohlašovala, že je to "šakal s psacím strojem, píšící hyena".
Po návštěvě SSSR v roce 1954 prohlásil, že tam vládne "absolutní svoboda kritiky", ale později přiznal, že to byla účelová lež.
Z komunistické strany, jejímž členem se stal po válce, sice v roce 1956 na protest proti sovětské intervenci v Maďarsku vystoupil, ale i na konci života měl blízko k maoismu a radikální levici, přestože se pokoušel mnohé ze svého radikalismu korigovat. V roce 1956 nesouhlasil s Chruščovovým projevem, v němž byl odsouzen stalinismus, velebil Castrovu Kubu ("kubánská revoluce je přímou demokracií"), Titovu Jugoslávii či Maovu Čínu, angažoval se v mnoha politických i sociálních konfliktech (alžírská a vietnamská válka, studentské hnutí v roce 1968).
Dopis Kosíkovi
Československo poprvé navštívil v roce 1954. V roce 1963 přednášel na Karlově univerzitě a v listopadu 1968 se zúčastnil generálky inscenace své hry Mouchy. Tvrdě tehdy odsoudil vpád sovětských vojsk do Československa v roce 1968. V roce 1975 se zastal českého filozofa Karla Kosíka, který se ho ptal, zda je vinen a čím, když mu komunistický režim znemožnil vykonávat jeho povolání. "Žádná vláda není zmocněna soudit občanovy myšlenky. Činila by tak ostatně nikoli na základě skutečných myšlenek, ale na základě pseudomyšlenek. Skutečnými myšlenkami nazývám myšlenky, které se rodí přímo z vás, nebo ideje, které jste svobodně posoudil, shledal správnými a jež jste přijal za své."
V dopise dále psal: "Každý člověk má nezadatelné právo a povinnost myslet sám za sebe; a pokud jsem, tak jako každý, často hájil kolektivní myšlení, pak proto, že jsem jím byl proniknut, že jsem je srovnal se svým vlastním myšlením a shledal je správným, takže se stalo i mým,"